· proces komunikace umožňuje interakci mezi příslušníky téhož druhu (sociální interakce)
· uskutečňuje se především prostřednictvím jazyka (verbální sdělování)
· není to specificky lidský proces, vyskytuje se i u živočichů
· specificky lidským prostředkem komunikace je řeč
· proces interakce, jehož se aktivně účastní osoba sdělující určitý obsah (komunikátor) a osoba přijímající určitý obsah (komunikant). Role se mohou měnit – dialog, nebo setrvávat – monolog.

Sdělování – slovní či mimoslovní forma. Sděluje se něco vlastního nebo nevlastního (ale vždy v egocentrické podobě), určitá zpráva nebo výzva.

Základní typy sociální komunikace:
1) meziosobní – přirozené východisko pro všechny typy
2) skupinová – vytváří složitější komunikační sítě
3) masová – hromadná komunikace uskutečňovaná prostřednictvím médií

Formy mezilidské komunikace:
1) přímá reakce, která signalizuje určitý význam
2) gesta (podání ruky, potlesk, ukázání…) – mimika (pohyby obličejových svalů) a pantomimika (pohyby končetin a celého těla)
3) jednání (neverbální vyjádření úmyslu, úsilí)
4) obrazová reprezentace
5) symbolická komunikace (různé formy řeči) – nemusí mít vždy jazykovou formu

Proces komunikace (složky):
1) osoba od níž určité sdělení vychází (komunikátor)
2) osoba, která určité sdělení přijímá a dešifruje (komunikant)
3) komuniké (obsah sdělení)
4) komunikací vyvolaný účinek

Obsah každé sociální komunikace je tvořen:
1) verbálním nebo neverbálním obsahem
2) kontextem situace
3) emotivním akcentem
4) mimickým resp. pantomimickým výrazem

V procesu komunikace nedochází jen k předávání komuniké, ale i k vytváření obrazu komunikátora a komunikanta, k vzájemnému vlivu a zpětným vazbám, jejichž podkladem jsou reakce komunikanta.

Řeč
· typická forma mezilidské komunikace
· znaková soustava nebo soustava symbolického chování
· základní funkce je sdělování, které se zakládá na konvenci forem a obsahu elementů řeči
· prostředkem je jazyk
· je produktem lidské kultury, historicky se mění a vyvíjí, každý člověk se ji učí

můžeme rozeznávat řeči:
1) mimické
2) gestikulační
3) zvukové (prosté, modulované, artikulované tj.