Monetárna politika

Monetární, nebo-li peněžně úvěrová politika je činnost státu, která je zaměřena na kontrolu množství peněz v ekonomice, regulaci úrokové míry a podmínek úvěru. Hlavní institucí je centrální banka, která svým konáním ovlivňuje makroekonomickou rovnováhu a jejím hlavním cílem je udržení stability měny prostřednictvím regulace množství peněz v oběhu a úrokové míry.
Orientace na stálý růst nabídky peněz v souladu s dlouhodobým tempem růstu ekonomiky má za předpokladu stálého vztahu mezi množstvím peněz v oběhu a velikostí nominálního GNP vytvářet podmínky pro stabilizovaný vývoj ekonomiky, maximální využití zdrojů a přiblížení ekonomiky k tvorbě potencionálního GNP.

11.2. Předpoklady a nástroje monetární politiky –

Aby mohla být monetární politika použita, musí být rozvinut tržní mechanismus a v rámci něj musí fungovat zejména:
- peněžní oběh a trh peněz
- úvěrový systém a trh kapitálu
- centrální banka musí být ve státním vlastnictví

11.2.1. Nástroje monetární politiky –

a) přímé (administrativní) nástroje –
regulace investiční činnosti – u velkých úvěrů musí žadatel předložit státní souhlas a banka pak stanoví podmínky, zda a za jakých žadateli úvěr poskytne.
regulace spotřebního úvěru – např. určení maximální doby splatnosti úvěru.
další přímé nástroje – např. měsíční zprávy o úvěrech nad stanovený limit, určení úvěrových stropů, …

b) nepřímé (tržně orientované) nástroje –
stanovení povinných minimálních rezerv bank – drobné banky musí část svých aktiv uložit na bezúročném běžném účtu u centrální banky. Tato částka je určena mírou rezerv, tedy jako procento z depozit. Zvýšení míry rezerv sníží nabídku úvěrů ze strany drobných bank.
operace na volném trhu – zde centrální banka nakupuje či prodává státní cenné papíry. Prodává-li centrální banka cenné papíry, vstupuje do konkurence s ostatními zájemci o volné peněžní zdroje, z čehož plyne, že dojde ke zostření konkurence na straně poptávky po penězích a na základě toho dojde k růstu jejich ceny, tedy ke zvýšení úrokových sazeb.
diskontní politika – drobné banky mohou od centrální banky získat dodatečné peněžní prostředky prostřednictvím úvěrů. Diskontní sazba je pak úroková sazba, za níž poskytuje úvěry centrální banka bankám drobným. Roste-li diskontní sazby, dochází k poklesu poptávky po penězích, omezení úvěrových zdrojů drobných bank.

11.3. Bezprostřední cíle monetární politiky –

Regulaci množství peněz v oběhu a regulaci úrokových sazeb může centrální banka provádět dvěma typy monetární politiky:
expanzivní politika – zvyšování množství (nabídky) peněz
restriktivní politika – snižování množství (nabídky) peněz

11.3.1. Expanzivní politika –

Předpokládejme, že se poptávka po penězích vlivem expanzivní monetární politiky centrální banky nezmění, bude tedy konstantní, a naopak nabídka peněz vzroste.

Následkem tohoto opatření pak bude snížení úrokových měr a zvýšení množství peněz v oběhu.

Zkusme nyní uvažovat situaci, kdy kromě změn v nabídce peněz, dojde též ke změně poptávky po penězích. V případě, že dojde ke snížení poptávky po penězích a centrální banka na tuto situaci nebude reagovat úpravou nabídky, dojde k prudkému úrokových měr a k malému úbytku množství peněz v oběhu. V případě, že centrální banka zareaguje a zvýší nabídku peněz, vyrovná tím množství peněz v oběhu na předcházející úroveň, ale pouze za cenu dalšího snížení úrokových měr.

11.3.2. Restriktivní politika –

Předpokládejme, že se poptávka po penězích nemění a centrální banka díky své restriktivní monetární politice sníží nabídku peněz v oběhu.

Následkem tohoto opatření bude zvýšení úrokové míry a současně snížení množství peněz v oběhu.

Zkusme nyní uvažovat i změnu poptávky po penězích. Předpokládejme nejdříve, že se změní poptávka po penězích a centrální banka na tento jev nebude nijak reagovat. V důsledku zvýšené poptávky po penězích dojde k růstu úrokové sazby i množství peněz v oběhu. Jestliže ovšem banka na tuto změnu zareaguje a restriktivní monetární politikou sníží nabídku peněz v oběhu, výsledkem pak bude posun nabídkové křivky vlevo, což vyvolá zvýšení úrokových sazeb při konstantním množství peněz v oběhu.

11.3.3. Dilema centrální banky –

Základní otázka zní: „Může centrální banka udržet na původní úrovni jak úrokové sazby, tak množství peněz v oběhu?“ Předpokládejme, že vzrostla poptávka po penězích. Centrální banka v předešlé kapitola reagovala snížením nabídky peněz, tedy restriktivně, čímž udržela množství peněz v oběhu, ale na úkor rostoucí úrokové míry. Pokud by chtěla udržet úrokovou míru, musela by přiměřeně zvyšovat nabídku peněz, čili vykonávat expanzivní politiku. Z toho plyne, že centrální banka nemůže současně zvyšovat a snižovat nabídku peněz, čili provádět restriktivní a expanzivní politiku současně. Musí zvolit jeden z cílů a nástrojů monetární politiky.
Má tedy centrální banka regulovat úrokové míry?
a)Keynesiánci – ano. Stabilizace úrokových měr omezuje výkyvy v investičních rozhodnutích a rovnoměrný vývoj investičních výdajů stabilizuje vývoj celého hospodářství
b)Monetaristé – vidí v regulaci úrokových měr destabilizující prvek. Pokud centrální banka udržuje neměnné úrokové míry, zvyšuje svou nabídku peněz v rozmachu a snižuje v době recese. Výsledkem jsou větší výkyvy v hospodářském cyklu

11.4. Konečné cíle monetární politiky –

Konečnými cíly monetární politiky jsou cenová stabilita a dostatečná zaměstnanost. Z toho vyplývá, že peněžní a úvěrová politika má přímý vliv jak na cenovou hladinu, tak na výši nezaměstnanosti a tím i na GNP.
V následujícím budeme uvažovat, že z dlouhodobého hlediska je křivka agregátní nabídky vertikální.

11.4.1.Krátkodobé efekty expanzivní monetární politiky –

nejsou plně využity výrobní faktory – předpokládejme, že centrální banka zvýší nabídku peněz, čímž dojde ke snížení úrokových měr, což přinese i možnost realizace méně výnosných investic a tedy zvýšení agregátní poptávky. Toto zvýšení vyvolá růst reálného produktu a zaměstnanosti, méně pak růst cen, které se ovšem také mírně zvýší. Růst cen a růst reálného produktu zvýší produkt nominální, který znamená vyšší poptávku po penězích a tím i růst úrokových sazeb.
skutečný produkt se blíží potencionálnímu – zvýšení agregátní poptávky se odrazí více v růstu cenové hladiny než ve zvýšení reálného produktu.

a) nedostatečné využití výrobních faktorů
b) plné využití výrobních faktorů

11.4.2.Dlouhodobé efekty expanzivní monetární politiky –

Z dlouhodobého hlediska bude důsledkem expanzivní monetární politiky:
nezměněná úroveň reálného produktu a zaměstnanosti
vzrůst rovnovážné úrovně cen, která odpovídá zvýšení množství peněz v oběhu

11.4.3.Efekty restriktivní monetární politiky –

a) krátkodobá restriktivní monetární politika:
-pokles úrovně reálného produktu a zaměstnanosti v případě existence nevyužitých výrobních faktorů a nezaměstnanosti
-pokles cenové hladiny, pokud se blíží reálný produkt potencionálnímu

b) dlouhodobá restriktivní monetární politika:
-nezmění se úroveň reálného produktu a zaměstnanosti, která bude na úrovni potencionálního produktu a přirozené míry nezaměstnanosti
-sníží se rovnovážná úroveň cen, jež odpovídá snížení množství peněz v oběhu.