Anaxogorova kosmologie a astronomie, Pythagorova matematika) spolu s nově se vyhraňujícími vědeckými obory (gramatika, logika, rétorika apod.) a myšlenkovým bohatstvím staré filozofické problematiky od Tháleta až po Demokrita, sofisty a Platóna a v neposlední řadě prostředí, v němž se Aristoteles pohyboval, mu umožnili, že i díky svému vědeckému a filozofickému nadání, mohl vytvořit největší individuální vědecké a filozofické dílo, jež je odkazem starověkého Řecka. Aristoteles nejenže obsáhl všechny obory antické kultury, byl obeznámen se všemi pracemi současných vědeckých oborů, ale sám jako filozof vnesl do vědecké práce jasnou systematičnost, přesné vymezení předmětů jednotlivých vědních oborů a určil i základní metody práce. Starověcí učenci znali na několik set jeho spisů. Coby učitel přednášel pouze pro malý počet svých žáků, ale měl i populárnější přednášky pro širší okruh, ne tak pokročilých posluchačů. Stejně tak i část jeho spisů byla určena pro tento okruh. Ostatní však byly čistě vědecké a odborné, používané ve škole. Z jeho prvních spisů, které byly řazeny po bok Platónovým dialogům, se nedochoval žádný. Z odborných spisů se zachovala jen část, přesto však tak rozsáhlá, že podává představu o velikosti a obšírnosti Aristotelova díla. Tyto spisy jsou z větší části jen chatrně uspořádány, obtížně se čtou, tudíž nejsou vhodné pro delší a doslovné citace, jako spisy Platónovy. Chronologické seřazení spisů nebylo možné, proto byly po oddělení od nepravých, rozčleněny podle obsahu do následujících skupin:

1. spisy o logice - „Kategorie“, První analytiky“ a „Druhé analytiky“ (nauky o soudu a o důkazu), „Topiky“ (Aristotelova „dialektika“) – tyto spisy byly již ve starověku shrnuty pod názvem „Organon“, tj. „nástroj“ (nástroj k správnému, filozofickému myšlení). Dále „O vyjadřování“ a „O sofistických důkazech“.

2. spisy přírodovědné – „Fyzika“ (o osmi knihách), „O nebi“, „O vzniku a zániku“, „Meteorologie“. O živých bytostech pojednává několik spisů: „O duši“ (první systematičtější psychologický spis), „O zkoumání živočichů“, „O částech živočichů“, „O chůzi živočichů“ a „“O vzniku živočichů“ a další spisky z oboru fyziologie, zejména spisky, označované jako „Malé přírodovědné“. Žádné antice známé lékařské spisy se nedochovaly.

3. spisy metafyzické - pod tímto názvem uspořádal antický vydavatel spisy, jež pojednávají o obecných příčinách věcí. V souborném vydání byly zařazeny po spisech přírodovědných, tedy po spisech o věcech fyzických (řecky meta ta fysika). Tento název byl v průběhu filozofického vývoje v pozdní antice vyložen jako “to, co přesahuje přírodu (fysis), neboli „to, co je za přírodou“. Tyto spisy tvoří dnešní „Metafyziku“.

4. spisy etické – 10 knih tzv. „Etiky Nikomachovy“ (nazvané podle Aristotelova syna Nikomacha, který je po otcově smrti vydal) a „Etika Eudémova“. 5.