Důležitou věcí v tomto momentu je napodobení, které se objevuje v různé intenzitě v závislosti na působivosti příkladu a na vyspělosti žáků. Děti mladšího školního věku napodobují velmi často, ale neuvědoměle, jsou vedeny jen citem. Proto je důležité, aby se na ně působilo především kladnými příklady, protože nedovedou rozlišit, co je správné a co nesprávné a velmi často a snadno napodobují i věci nevhodné. U žáků středního a staršího školního věku se čím dál více spojuje napodobování s uvědomělostí, která nakonec vede k odmítání chování, které považují za nesprávné. To však neznamená, že by se jedinci v tomto věku nedali strhnout špatnými příklady, nenapodobovali záporné charakterové rysy apod. Ve většině případů tu však lze počítat s vyvinutým smyslem pro pravdu, spravedlnost a pro čest. Účinnost napodobení se zvyšuje autoritou učitele. Čím větší autoritě se učitel těší, tím účinnější je jeho výchovné působení.

Pokud jde o žákovský kolektiv, je třeba přihlédnout k jeho odlišnostem od ostatních kolektivů, které jsou závislé na věkových zvláštnostech dětí a mládeže. V žákovském kolektivu zaujímá důležité postavení základní (prvotní) kolektiv. Jedná se o nejmenší kolektiv, který se dál už nedělí, jeho členové jsou trvale spojeni přátelstvím, prací a denním životem. Funkcí základního kolektivu je vytvořit spojovací článek mezi osobností a širším kolektivem, tj. děti a mládež se učí „žít s lidmi“, učí se přihlížet a naslouchat potřebám druhých, „vcítit se“ do situace druhého a podle toho se k němu chovat. Učí se spolupracovat, řešit spory a náročné životní situace ve styku s lidmi. To jsou důležité momenty ve formování charakteru a v morální výchově dětí a mládeže. Závěrem tedy můžeme říct, že s tvrzením J.A. Komenského nelze jinak než souhlasit. Člověk, který je třeba i nadprůměrně nadaný a inteligentní, ale nedokáže vyjít s druhými, je netaktní, nespolehlivý, neuctivý a nečestný nemůže být nikdy pro společnost ani pro své okolí přínosem. Myslím si, že kořeny takového vystupování některých jedinců jsou spojeny, jak bylo již uvedeno, s jejich výchovou v rodinném prostředí. Pokud se rodiče dítěti nevěnují, přehlíží jej, nezajímají se o to, co dělá, jak se učí, jaké má zájmy a dítě nemá nikoho na koho se může obrátit, stává se uzavřenější a nepřístupnější. To se samozřejmě odrazí v jeho postojích, chování, charakteru a vztahu k ostatním. Takový jedinec bez taktu a ohleduplnosti, byť by i s nadprůměrnými schopnostmi, nikdy nemůže dosáhnout takového postavení a úrovně jako člověk s pevným a klidným rodinným zázemím a mravními zásadami.