Dějiny psychologie

Psychologie se začala vyvíjet ve druhé polovině 19. století z filosofie.
Psychologie = věda o duši.
Jako jedni z prvních se psychologií zabývali Platon a Aristoteles.

Platon – podle jeho teorie, jediný skutečný svět je svět idejí a to co vnímáme svými smysly je pouze odrazem světa idejí. Svými smysly nemůžeme poznat podstatu světa, ale poznávat jí můžeme rozumem. Ideje poznáváme rozumem.

Aristoteles – pravé poznání přichází skrze smysly, opačná teorie oproti Platonovi.
Z těchto učení se odvíjí dva hlavní směry – racionalismus a empirismus.

Racionalisté – člověk se rodí s něčím daným a to je rozum – navázali na učení Platona. Představitel – Descartes.
Empiricionisté - člověk se rodí jako nepopsaná tabule a díky smyslům získává zkušenosti, které jej formují.

Asocianismus – odnož empiricismu. Zkušenost, smyslové poznání a dospěli k závěru, že základem poznání jsou počitky.
Positivismus (Comte) – důležitá je objektivita poznání. Přijmout mohu jen poznatky, které mohu objektivně ověřit.

Za zakladatele vědecké psychologie je považován Wilhelm Wundt – německý filosof (1832 – 1920). Byl empirista, asocianista, ovlivněn positivismem. Zakladatel 1. vědecké laboratoře v 1. polovině 19. století. Používal metodu introspekce – zkoumaný subjekt sám vypovídá, co prožívá.