Agrese – podle jednoho učení vrozený pud, podle druhého naučené jednání – obě teorie mají pravdu, agrese je částečně vrozená a částečně získána.

Základní typy reakcí:
Strach – reakce na ohrožení, strach z něčeho konkrétního. Strach do budoucnosti označujeme jako obava. Nejsilnější typem strachu – zděšení, hrůza.
Úzkost – emoce vyvolaná ohrožením, ale neuvědomujeme si, čeho se bojíme.
Bazální úzkost – vzniká v dětství, kdy si potřebujeme vytvořit pocit bezpečí a důvěry. Pokud nám tento pocit nebyl vytvořen v dospělosti máme pocit, že nás vše ohrožuje, trpíme stálou úzkostí. Úzkost je spojená s svalovým napětím,kardiovaskulárními potížemi, zažívacími potížemi.
Hněv – vrozený základ, projevuje se od 4. – 5. měsíce života, je reakcí na nějakou překážku, frustraci na něco, někoho, sebe. Bývá doplňován agresí. Když se zlobím užiji agresi – pokud je úspěšná mám pocit vítězství, když je neúspěšná nabývá na síle. Při hněvu často zatínáme pěsti, zaujímáme bojový postoj. Fyzickou agresi v dospělosti nahrazujeme verbální agresí. Za agresi považováno i pomlouvání. Podle síly: hněv, vztek, zuřivost, běsnění – poslední dva stavy neúčelné a destruktivní. Při hněvu se zastaví proces v zažívacím traktu (vše se sevře), krev se stáhne do hlavy, zesílí se kontraktace srdce – hrozí infarkt.
Smutek – reakce na ztrátu hodnoty. Podle intenzity: zarmoucení, smutek, žal, hluboký žal – poslední dva u ztráty blízké osoby. Jsme zaměřeni do minulosti, do vzpomínek. Často člověk ztrácí perspektivu, pocity osamocení, poražení, bezmoci – může vést až k sebevraždě.
Radost – emoce na zisk. Radost se zvyšuje s hodnotou, která narůstá počtem překonaných překážek k jejímu dosažení. Podle intenzity: spokojenost, radost, štěstí, blaho. O radost se rádi podělíme. Pocit štěstí má trvalejší podobu než radost a převažují zde zisky nad ztrátami – nejedná se o jednu situaci, ale životní bilanci. Východní národy hledají trvalé štěstí, které nazývají nirvána. U nás je štěstí stále střídáno s potřebou získat něco nového, tento proces nás posouvá kupředu.

Emoce jsou označovány jako nižší city, které mají i zvířata. Jen u člověka jsou dále ještě vyšší city spojené s hodnotovou složkou. Jsou to city:
etické (morální) – city spjené s prožitkem morální hodnoty, pocity dobra a zla,
estetické – prožitky krásy (při pohledu na obraz mám dobrý nebo špatný pocit)
intelektuální (poznání) – vznikají, když se dovím něco nového, spjaty s poznávací činností