Další pohled podle Freuda na vědomí – id, ego, superego

Id – oblast nevědomí, iracionální primitivní složka - naše pudy. Člověk se rodí s id, řídí se pocitem slasti. Malé dítě chce jíst, pít hned apod.
Eros – pud sexuální, života
Thanatos – pud agresivity, smrti

Ego – racionální vědomá složka, řídí se principem reality v daném okamžiku. Z nevědomí vytáhne ty správné pudy. Složky id se snaží skloubit s realitou. Naučíme se sebeovládání, odkládat svou potřebu na tu správnou dobu.

Superego – vyvíjí se postupně, dlouho. Rodiče učí co je a co není správné a my to zvnitřňujeme částečně vědomě a částečně nevědomě. Máme zde obsažené svědomí. Postupně se osamostatňujeme, ale nabyté máme v sobě ve vnitř a vytváříme si pocity vůči sobě samým. Vytváříme si tak svůj sebe obraz, jak chci vypadat – ideální já, obraz jaký bych chtěl a měl být. Superego se řídí principem dokonalosti.

Id a superego jsou v neustálém konfliktu = ego se to snaží srovnat, dává do souladu id a superego (někdo mě naštve, pud ve mně vyvolá potřebu toho onoho zmlátit – ego hledá přijatelné řešení např. verbální – vybití agrese jiným způsobem, nebo obranné mechanismy – např. racionalizace – potlačím pud do pozadí.

Obranné mechanismy
Racionalizace – dodatečně vymýšlím důvody, proč to tak dělám a ještě tomu i věřím, i když vidím, že důsledky jsou špatné.
Regrese – vrátím se na vývojovou úroveň, kterou jsem již překonal. Např. žárlivost u pětiletého dítěte – nevědomé počurávání.
Somatizace – pocity převedu do somatických znaků – tělesných problémů – bolesti hlavy, únava, bolesti zad.

Vědomí je
1.prožívání aktuálního duševního dění.
2.uvědomování si toho, co je v nás a kolem nás.
3.uvědomování si toho, že to prožíváme právě my.