Aby bylo možno obětem šikany pomoci a neuspokojivý vztah ve skupině napravit, je nutno toto pětistupňové schéma pochopit.

První stupeň: zrod šikany - ostarkismus
V každé skupině se vždy objeví jednotlivci, kteří jsou nejméně vlivní a oblíbení, kteří jsou označováni jako obětní beránek, outsider apod. Při tradičním způsobu výchovy, která cíleně nepracuje se vztahy mezi žáky se tito jednotlivci stávají nejméně oblíbenými a začínají pociťovat první příznaky šikanování v podobě mírného, převážně psychického násilí. Ostatní členové skupiny jej více či méně odmítají, pomlouvají ho, dělají na jeho účet drobné legrácky apod.

Druhý stupeň: fyzická agrese a přitvrzování manipulace
K druhému stupni může dojít z několika příčin, kdy dvě nejčastější se vzájemně podmiňují:
1. Ve skupině narůstá napětí z náročnějších úkolů, popř. vzniká nejistota z nového prostředí nebo nuda z nezajímavého programu na mimoškolních činnostech (např. brigáda) a outsideři instinktivně slouží jako ventil k uvolnění napětí.
2. V jedné třídě se sejde více agresivních jedinců, kteří používají násilí pro uspokojování svých potřeb. Pocit moci, kdy biji někoho slabého vyvolává u jedinců poslední zábrany a začínají své agresivní chování opakovat. Zvláště nebezpečné je to v situacích, kdy se toto jednání provádí pro obveselení skupiny.
Vývoj je velmi závislý na míře pozitivního zaměření skupiny a na postojích žáků k šikanování. Pokud ve skupině převažují kamarádské vztahy a soudržnost, negativní postoj k násilí a ubližování slabším, pokusy o šikanování neuspějí. Pokud jsou pokusy o šikanování trpěny je téměř jisté, že násilí v nějaké podobě zakoření.

Třetí stádium: klíčový moment – vytvoření jádra
Ve skupině se vytvoří silné jádro agresorů, které začne systematicky šikanovat nejvhodnější oběti. Skupina se začne v hrubých rysech dělit na podskupiny a „kliky“, které podle svého charakteru různými způsoby bojují o vliv. Jestliže se nezformuje silná pozitivní podskupina, která bude rovnocenným partnerem podskupině tyranů, tažení může nerušeně pokračovat. Silné podskupiny charakterově slušných žáků se však vyskytují velmi ojediněle a pokud ano, tak jsou v nevýhodě, protože dodržují na rozdíl od agresorů pravidla, kdy nejvyšším pravidlem je „nebonzování“ a tím nepřímo umožnění rozšiřování problému.

Čtvrté stádium: většina přijímá normy agresorů.
Normy agresorů jsou přijaty většinou a stanou se nepsaným zákonem. U členů skupiny dochází k vytvoření alternativní identity, která je zcela poplatná normám vůdců. Doposud mírní a ukáznění žáci se začínají chovat krutě, aktivně se podílejí na týrání spolužáka a prožívají přitom uspokojení. Vliv pedagogů, jenž se snaží situaci řešit domluvami, ustupuje zcela do pozadí.

Páté stádium: totalita neboli dokonalá šikana.
Všichni členové skupiny – včetně týraných a terorizovaných žáků přijímají nebo alespoň respektují normy šikanování a stěžování si vede u obětí nejen k velkému strachu, ale i pocitům viny. Agresoři, kteří ztrácejí zcela poslední zbytky zábran jsou naopak nutkání k opakovanému násilí, na kterém se stávají být závislými. Nejkrutější formy šikany se odehrávají tam, kde je oběť nucena žít společně s agresorem a kde je uplatňován tvrdý autoritativní přístup, pro který je příznačná tuhá vnější kázeň. Tento nejvyšší stupeň šikanování je příznačný spíše ve věznicích, vojenském prostředí a výchovných ústavech pro mládež. Rizikové jsou však i dlouhodobější pobyty mimo školu (brigády, zájezdy) nebo pobyty na internátech.