Právní pohled na šikanu.

V případech, kdy se projevy šikanování důsledně prošetří, co zatím bývá jen v ojedinělých případech, bývá šikana nejčastěji postihována podle ustanovení trestního zákona, neboť v souvislosti s ní často dochází k páchání trestných činů proti svobodě a lidské důstojnosti.
Markantním případem je trestný čin omezování osobní svobody, kterého se dopouští každý, kdo jinému bez oprávnění brání užívat osobní svobody. Pod tuto skutkovou podstatu lze zařadit různé formy šikany spočívající např. v zavírání oběti,jejím přivazování nebo nucení setrvávat na určitém místě.
Je-li oběť nucena násilím nebo pod pohrůžkou násilí k nějakým úkonům, jedná se ve většině případů o vydírání, kterého se dopouští ten, kdo jiného násilím, pohrůžkou násilí nebo pohrůžkou jiné těžké újmy nutí, aby něco konal, opomenul nebo trpěl. Nezáleží proto na tom, zda se jedná o skutečné fyzické násilí, nebo pouze o vyhrožování. S vydíráním úzce souvisí i trestný čin vzbuzení důvodné obavy. Tohoto deliktu se dopouští ten, kdo jinému vyhrožuje usmrcením, těžkou újmou na zdraví nebo jinou těžkou újmou takovým způsobem, že to může vzbudit důvodnou obavu.
Násilné odebrání věci může být kvalifikováno jako trestný čin loupež, které se dopouští ten, kdo proti jinému užije násilí nebo pohrůžky bezprostředního násilí v úmyslu zmocnit se cizí věci. Není zde rozhodující, jak velkou hodnotu má tato cizí věc a trestní sazba za tento trestný čin stanoví trest odnětí svobody v trvání dvou až deseti let, při závažnějším způsobu trest ještě vyšší. Řada obviněných byla překvapena, že jejich jednání, při kterém násilím získali od spolužáka i malou částku peněz nebo věc malé hodnoty, byla kvalifikovaná jako trestný čin loupeže se všemi důsledky.
Sexuální formy šikanování mohou být kvalifikovány jako trestný čin znásilnění, pohlavního zneužívání nebo trestný čin kuplířství.
Pokud výsledkem jednání majícího charakter šikany dojde k újmě na zdraví se může jednat o trestný čin ublížení na zdraví a v případech, kdy se jedná o úmyslné poškozování cizí věci, potom může být naplněna skutková podstata trestného činu poškozování cizí věci.

K tomu, aby byl pachatel postižen, je třeba, aby dosáhl věku 15 let. To však neznamená, že za určitých okolností nemohou být postiženi jinak. Nejedná se samozřejmě o sankce ve smyslu trestního či přestupkového zákona, ale i umístění dítěte v ústavu může být v mnoha případech dostatečnou hrozbou a sankcí za jednání, které se vymyká běžnému chování. Ale ani rodiče pachatele šikanování nemusejí být zcela beztrestní a hrozí jim, pokud zanedbávají výchovu svých dětí, nebo vydávají byť i z nedbalosti osobu mladší 18 let nebezpečí zpustnutí tím, že jí umožňují vést zahálčivý nebo nemravný život, že budou obviněni z trestného činu ohrožování mravní výchovy mládeže. Z odpovědnosti nejsou vyjmuta ani školská zařízení v případech, kdy k projevům šikany dochází v jejich prostorách v průběhu vyučování. Na školském zařízení může proto rodič nebo zákonný zástupce šikanovaného dítěte požadovat náhradu škody, a to jak škody na věcech, tak i na zdraví.

Závěr.

Ve své práci jsem se zaměřil pouze na seznámení se s termínem šikany, jejím vývojovým stádiem a možností právního postihu. Z výše uvedeného je zřejmé, že problematice šikany ve společnosti je potřeba věnovat patřičnou pozornost a důsledně se jí zabývat již v jejím zárodku. Je velmi poučné, když umíme šikanu pojmenovat, známe její příznaky, máme povědomost o jejím negativním vlivu na společnost i možnosti jejího právního postihu. Velmi důležité je však předcházet šikaně preventivními akcemi a umět v kolektivu příznaky šikany rozpoznat. Pokud se i přes provedená opatření vyskytne, je velmi důležité vědět jak správně postupovat, v závažnějších případech i za pomoci odborníků, aby vyšetřování bylo prováděno účelně a vedlo k požadovanému cíli - ozdravění kolektivu. K tomuto je však potřeba důsledně uplatňovat základy demokratického přístupu k výchově, projevy agrese se nesnažit zamlčovat, bagatelizovat a tím nepřímo chránit ty, kteří se agresivního chování dopouštějí.