9. DOLLARDOVA A MILLEROVA TEORIE UCENI

John Dollard (1900 – 1980) a Neal E. Miller (1909) jsou dva rodaci z americkeho Wisconsinu. I přes jejich myslenkovou orientaci, která vychazela z behaviorismu, rozhodli se prodelat psychoanalyticky vycvik, a tim v sobe spojovaly dva protichudne svety ideologie vedy. Jejich teorie ma povahu integrace psychoanalyzy a behaviorismu. Jejich konecnym cilem je spojit vitalitu psychoanalyzy, prisnost prirodovedecke laboratore a danosti kultury.

Ustrednim tematem Dollarda a Millera je proces uceni zalozeny na sledu podnet – odezva, jejz uzivaji k vysvetleni hlavnich otazek fungovani osobnosti:
1. intrapsychickych pochodu
2. povahy a vyvoje osobnosti
3. nevedomi
4. vzniku neuroz

PROCES UCENI
Dollard a Miller to formuluji jednoduse takto:
Ucici se jedinec musí byt k odezve puzen a za jeji provedeni za pritomnosti signalu potom odmenen. To lze proste vyjadrit vyrokem, ze aby se někdo ucil, musí něco chtit, neceho si vsimnout, něco udelat a něco ziskat. Presneji vyjadreno, temito ciniteli jsou:
1. PUDOVA POTREBA (= motivace. Muzou to byt bud vnejsi udalosti, nebo vrozene ”primarni pudove potreby” jako jist, byt v teple, sex atd.)
2. SIGNAL (= podnet. Je to specificka hnaci sila, která modifikuje motivujici silu podnetu. Rozhoduje o tom, kde, kdy a jak odezva probehne. Nekdy muze byt silnejsi nez sama motivace.)
3. ODEZVA (je vysledkem spojeni pudove potreby a signalu, a dava podnet ke zpevneni)
4. ZPEVNENI (je udalost, která zesiluje tendenci k opakovani nejake odezvy. Zpevneni znamena redukci (pudove) potreby)

OSOBNOST: JEJI PODSTATA A VYVOJ
Dollard a Miller nazyvaj sled ”podnet/ signal – odezva” navykem. Tem se jedinec uci prostrednictvim zpevneni. V dusledku těchto osvojenych navyku reaguje clovek na nektere signaly pohotoveji nez jine.
Osobnost není vrozena; jedinec si ji osvoji v detstvi prostrednictvim procesu uceni. Sestava z navyku priznacnych pro chovani dane osoby.

OD PRIMARNICH PUDOVYCH POTREB K SEKUNDARNIM
Clovek se rodi s primarnimi (vrozenymi) potrebami. Ty pomahaji k uchovani jeho fyziologickeho zivota. Vyvoj osobnosti spociva v osvojovani si repertoaru SEKUNDARNICH POTREB. Ty jsou povazovany za rozvinuti primarnich potreb v sociokulturnim prostredi a zaroven zajistuji uchovani lidskeho zivota v kontextu dane spolecnosti ci kultury. ”Slouzi jako fasada, za niz se skryvaji funkce vrozenych potreb, na kterych jsou zalozeny”. Vlastní uceni probiha takto: doposud neutralni signal, je-li dostatecne často spojen s primarni potrebou, ziskava schopnost vyvolavat odezvy, a tim se stava sekundarni potrebou.

UPLATNENI VE VYCHOVE
Ve vyvoji osobnosti ma rozhodujici vyznam prvnich šest let. Spolu se sekundarnimi potrebami se dite seznamuje se sekundarnim zpevnenim, napr. s matcinym usmevem, s podekovanim atd. Rodice by měli, zejména v prvnich dvou letech, diteti poskytovat vsemoznou podporu. Za nejdulezitejsi pokladaji ctyri nacvikove situace:
1.situaci krmeni
2.situaci nacviku cistotnosti
3.rany nacvik v oblasti sexualnich projevu
4.nacvik ovladani jevu

Nevedome konflikty naucene v detstvi vyvolavaji uzkost a podnecuji vznik neuroz v dospelosti. Protože však neurozy jsou nauceny, mohou byt nastesti také odnauceny, dokonce i po mnoha letech psychickeho utrpeni.