3. INDIVIDUALNI PSYCHOLOGIE

Alfred Adler (1870 – 1937)

Jeho život:
Puvodem Zid, pote prestoupil na protestantstvi, jinak byl skutecnym Videnakem. Zalozil druhou videnskou skolu psychologie (Freudova byla první). Škola ho zprvu prilis nezajimala, pak se ovšem zchopil a vystudoval medicinu, pracoval jako prakticky a ocni lekar, pote se vrhnul na psychiatrii.
Od raneho mladi znepokojovala Adlera socialni nespravedlnost a chudoba. Zajimal se o spisy Karla Marxe a svým socialistickym presvedcenim se netajil. Ovšem sovetsky komunismus, který tam byl praktikovan, neuznaval. Ozenil se s ruskou revolucionarkou, s kterou se posleze i rozvedl pro jeji prilis radikalni pristup. Ovšem i přes sve zvlastni manzelstvi dokazali vychovat tri deti.
Ve 20. letech si Adler otevrel radu detskych poraden, které fungovaly dobře az do 30. let, kdy byly z politickych duvodu zavreny. Adler byl často zvan na prednasky do Spojenych Státu, kam nakonec také emigroval. Zemrel v roce 1937 při prednaskove ceste po Velke Britanii.

HLAVNI BODY ADLEROVY TEORIE

1. USILOVANI O NADRAZENOST
Podle Adlera usiluje každý clovek o prekonani POCITU MENECENNOSTI zakotvenych v detstvi a o dosazeni nadrazenosti. Tento hlavni Adleruv predpoklad je v prikrem rozporu s tim, jakou dulezitost pricital Freud pudovym motivum a principu slasti. Jedinec proziva silne odhodlani promenit situaci nedostatku na situaci dostatku prostrednictvim usilovani o nadrazenosti. Toto usilovani vskutku zmeni situaci jedince – zdrave nebo nezdrave. Ve sve zdrave podobe je nadrazenost totozna s rustem a sebeuskutecnovani osobnosti. Ve sve nezdrave podobe se vyznacuje regresivnimi projevy.
SOBECKE USILOVANI O NADRAZENOST se muze projevit u lidi, kteří byli v mladi rozmazlovani nebo naopak zanedbavany. Jedni mají dojem, ze dostanou vse, o co projevi jen sebemensi zajem, a to bez vetsich obtizi a namahy. Ti druzi zase povazuji život za v podstate negativni, spatny, nespravedlivy a neocekavaji od nej skoro nic.

2. SPOLECENSKY DURAZ
Usilovani o nadrazenost prospiva jedinci jedine tehdy, když je socialne zamereno. Sebestredne, antisocialni usilovani o nadrazenost je regresivni. Adler je povazoval za zdroj deviaci v chovani a charakterovych selhani.
SOCIALNI CIT povazuje Adler za cil vyvoje osobnosti, ovšem pokazde ho definuje trochu jinak. Nekdy říká, ze to znamena ”videt ocima druheho, slyset usima druheho, citit srdcem druheho”. Jindy to vysvetluje jednodusse jako spolupraci s ostatnimi.

3. CILEVEDOMOST
Abychom porozumeli chovani jednotlivcu, musime znat jedinecne cile, které si zvolili. Zivotni styl kazdeho jedince je obsazen ve vzorci cilu, které si sam zvolil, a uzce souvisi s tvurcim ”ja” člověka. Adler prisuzoval velky vyznam VEDOME DIMENZI osobnosti a NEVEDOMI spojoval s neurotickym chovanim.

4. SOUROZENECKE PORADI
Adler pokladal poradi narozeni sourozencu v rodine za ukazatel jejich budoucich postoju a vzorcu chovani. Prvorozene deti mají nevyhodu, ze museji ustoupit ze stredu rodicovske pozornosti, když prijde druhé dite. Pokud se podari pripravit je na prichod sourozence, mohou touto zkusenosti rust. Pokud ne, tyto deti trpi, citi se odstrceny, a odcizuji se matce. Deti se tak cvici k osamelosti.
Druhé ci prostredni dite se rodi do socialne vyvazene situace, pricemz starsi sourozenec mu je podnetem k vetsimu usilovani o uspech. Adler to definuje takto: ”Toto dite se chova jako při zavodech, jako by někdo byl o krok ci dva před nim a ono muselo spechat, aby ho predstihlo.”
Nejmladsi deti jsou obvykle rozmazlovany a jak jiz bylo zmineno, nesnadno si vytvareji socialni cit. Podle Adlera mají nejstarsi a nejmladsi deti nejvetsi vlohy k poruse prizpusobeni.
(Tato teorie je vskutku velmi specificka, neresi problemy s nevlastnimi sourozenci apod., ma znacne mezery a mela by byt aplikovana velmi opatrne.)

5. POCITY MENECENNOSTI
Když je dite male, jeho organy ještě nejsou na tak vysoke urovne jako u dospeleho člověka, coz v diteti vyvolava pocity menecennosti (ty jsou tedy zpusobeny fyziologicky). Jako kompenzace tohoto pocitu slouzil maskulinni protest, pozdeji nazvan VULI K MOCI a nakonec USILOVANIM O NADRAZENOST.
Adler oznacil pocity menecennosti u ditete za situaci nedostatku a rozsiril platnost tohoto pojmu na cele rozpeti zivota člověka. Pokladal je za zakladni motivacni cinitel, který lze najit v kazdem lidskem vykonu. Bez této situace nedostatku by život člověka ustrnul.

6. INDIVIDUALNI ZIVOTNI STYL
To je ustredni pojem Adlerovy individualni psychologie. Zahrnuje znaky, rysy, zpusoby chovani, vyjadrujici pokusy o kompenzaci, kterych clovek uziva k prekonani pocitu menecennosti a k usilovani o nadrazenost. Je davan velky duraz na rodinne prostredi a psychosomaticky vztah, který se v plne integrovane osobe rozviji.
To, jak si lide planuji budouci život, není ovlivnovano především jejich detskymi zazitky (jak tvrdi Freud), nybrz jejich subjektivnim ocekavanim, které je často naprosto nerealisticke. Adler tento jev nazyva FIKTIVNIM FINALISMEM. Pripousti, ze mnohe cile, které si lide pro sebe voli, jsou fikci, ale poklada je za uzitecne, protože poskytuji jednotny vzorec usilovani cloveku, který by jinak bloudil.