Psychológia

OBECNÁ PSYCHOLOGIE A PSYCHOLOGIE OSOBNOSTI

Co je to osobnost?
Osobnost je individualní jednotou biologických, psychologických a socialních aspektů, je vytvářena mezi lidmi, ve společnosti, kde se posléze také projevuje.

Výraz chovaní zahrnuje procesy myšlení, emoce, rozhodování, tělesné činnosti, sociální interakci atd.

Jak se osobnost formuje?
Z dědičného hlediska se přenaáší hlavně různé fyzické atributy či vlastnosti, ale i některé defekty.
V raném věku ovlivňují člověka jeho vrozené/ zdědené dispozice, později je to hlavně výchova a interakce s ostatními. Jednodušše vliv prostředí, v kterém se člověk pohybuje.

Osobnost člověka se stále vyvíjí, mění a tomuto procesu se říká dynamika osobnosti. Nazývá se tak množství sil, jak intrapersonálních (mají vztah k našim vnitřním pochodům), tak interpersonálních (ty určují naše vztahy k lidem okolo nás), které vytvářejí lidské chování.

Co je to vlastnost člověka?
Odpovídá-li osobnost na určité objektivní podněty zpravidla psychickými činnostmi či
relativně stálým způsobem chování, usuzujeme, že má určitou vlastnost.

Teorie osobnosti jsou soustavy vypracované různými odborníky – většinou psychology nebo psychiatry- k vysvětlení interakce dynamických sil působících v životě každého člověka. Teoretici se mohou např. zaměřit na základní motivační síly v jednotlivci. V jaké míře jsou tyto síly fyziologické, psychologické nebo sociální? Jak se utváří zaměření jedince na cíl a jak toto zaměření ovlivňuje jeho život? Teoretici vysvětlují pochody vývoje a zrání jedince různými způsoby. Zralost může být vysvětlována buď v pojmech sociálního přizpůsobení, nebo jako osobní způsobilost bez normativního hlediska. Někteří teoretici se soustřeďují na mechanismy, jimiž jedinec zvládá ohrožení, uchovává určitý stupeň rovnováhy, kompenzuje své nedostatky atd.
Ačkoli všechny teorie osobnosti vyšli z rozsáhlého souboru empirických zkušenosti, údaje přitom zvolené jedním teoretikem se významně odlišují od údajů, které si zvolil jiný. To vysvětluje vysokou míru odlišnosti, kterou mezi jejich teoriemi nacházíme.

1. PSYCHOANALYTICKÁ TEORIE

Sigmund Freud (1856 – 1939)

Jeho život:
Narodil se v Příboře na Moravě v početné židovské rodině. Rodinná konstelace – poměrně starší a přísný otec a mnohem mladší, láskyplná matka – vyvolavala v mladém Sigmundovi pocit ohrožení. Trpěl nočními děsy, enurézou a halucinacemi. Rodina se přestěhovala do Vídně, kde Freud strávil v podstatě celý svůj dospělý život. Tamější viktoriánské prostředí, kde všechny ženy musely chodit maximálně zahaleny a nebyly příliš respektovány, a otázka sexu byla největší tabu, mělo nepochybně vliv na jeho teorii. Stejně tak náboženské založení tamní společnosti, které Freud považoval za neurotické a značně ho neuznával.
Nejdříve se věnoval vědecké laboratorní práci, různým výzkumům, zejména v oblasti nervů, pak přešel k psychologii. Jeho první pacientka byla Anna O. (Bertha Pappenheim).
Freud měl problémy s udržováním vztahů se svými přátely, žádný mu příliš dlouho nevydržel. Zato dokázal prožívat klidný a oddaný vztah ke své manželce Martě, s kterou měl šest dětí.
Zemřel rok po své emigraci do Anglie, v roce 1939.

Jeho teorie:

Freud dělí osobnost na tři části: ID, EGO a SUPEREGO.

1. ID
- vyvíjí se jako první (děti), je temnou, nepřístupnou částí naší osobnosti, vychází z nevědomí
- je hedonistické, usiluje o potěšení, vyhýbá se bolesti
- je irracionalní, řídí se principem slasti
- jsou tam umístěny všechny hnací síly a instinkty, agresivní hnací síly a instikty, libido -
sexuální psychická energie, thanatos - přání smrti, eros – život
- id je zdrojem energie celé osobnosti
- získává potěšení pomocí primárního procesu (chce to, co chce, a to hned teď), ale může byt zmateno. Potěšení může být vyvoláno i díky vzpomínkám, zkušenostem, přáním atd.
- ranější forma ID je reflex; většinou to je pouze reflex, co uvolňuje napětí

2. EGO
- řídí se principem reality, je si vědomo externího světa
- ví, jak uspokojit požadavky ID, je těžké ho oklamat
- sekundární proces – je schopno odložit své touhy pro příhodnější chvíle, omezit se, podřídit se okolnostem
- je racionální, působí na vědomé úrovni, zvažuje činy a jejich následky, je logické a praktické
- ego má za úkol odložit či potlačit touhy a přání (odstranit z vědomí)

3. SUPEREGO
- obsahuje omezení a zákazy, odsud se nám dostává morálního smyslu, určuje, co je správné a co ne (výčitky svědomí)
- dělá kompromisy, závěry, rozhodnutí (mezi ID a EGO)
- internalizace (identifikuje svět skrz pohledy našich rodičů, protože ty nás je naučili)
- má vědomou i nevědomou část
- moralizující síla v osobnosti, založená na principu dokonalosti)
PSYCHOSEXUALNÍ STÁDIA VE VÝVOJI ČLOVĚKA

Freud vyjádřil vývoj osobnosti v pěti dynamických stádiích. Počáteční stádia mají přímý vztah k erogenním zonám lidského těla. To jsou zejména 1. orální zóna (kolem úst), 2. anální zóna (rektální oblast) a 3. falická oblast (kolem pohlavních orgánů).

1. ORÁLNÍ STÁDIUM
Nově narozené dítě spojuje slast s příjmem potravy. To původně zahrnuje sání a polykání.

2. ANALNI STADIUM
Dite presouva svou pozornost na analni oblast, kde zakousi slast z uvolnovani napeti v konecniku prostrednictvim spontanniho vyprazdnovani strev.

3. FALICKE STADIUM
Dite zameruje svou pozornost na genitalni oblast, zkouma vlastní pohlavni organy a pestuje sexualni fantazie. Oidipuv komplex (u chlapcu) nebo Elektrin komplex (u divek) vznika tim, ze dite je silne sexualne pritahovano svým rodicem opacneho pohlavi a proto se snazi napodobovat rodice stejneho pohlavi, pricemz k nemu citi nepratelstvi. To u chlapcu evokuje kastracni uzkost (strach z toho, ze budou otcem vykastrovani) a u divek zavideni penisu (divka je frustrovana, protože postrada část anatomie svého otce, tedy penisu).
Tyto konflikty se nakonec vyresi procesem identifikace s rodicem stejneho pohlavi.

4. OBDOBI LATENCE
Toto stadium se vyznacuje zdanlivym spankem sexualnich impulsu. Libido je odvadeno do skolni práce, do skupinovych cinnosti a do nove objevenych rekreacnich aktivit. V tomto obdobi dite zapomina sve drivejsi zazitky a impulzy, a prave tuto pametovou zapomenutou latku se psychoanalyticka lecba snazi znovu vratit do vedomi jedince.

5. GENITALNI STADIUM
Zaverecne stadium detskeho vyvoje, které je vstupem do dospelosti. Cloveku se dostava poteseni ze stimulace genitalnich organu, postupne dosahuje pravych erotickych vztahu a genitalnich projevu.

TRI VRSTVY OSOBNOSTI
Freud prirovnava osobnost k ledovci. Vrcholek, který vycniva nad hladinu je VEDOMI, část osobnosti, kterou si jedinec uvedomuje. Ta je nejmensi. Vrstva pod ni se nazyva PREDVEDOMI (nekdy také podvedomi), kde jsou ulozeny ruzne zazitky, myslenky atd., které si clovek kdysi uvedomoval a když chce, muze si na ne relativne jednodusse vzpomenout. Rozsahlav spodni vrstva predstavovaneho ledovce je NEVEDOMI. To je bludiste predstav, zkreslenych obrazu skutecnosti a prani, která jsou mimo oblast uvedomovani jedince. Presto však ma nevedomi silny motivacni vliv na funkci osobnosti a na chovani člověka. Ridicimi nevedomymi pudy člověka, somatickymi pozadavky kladenymi na mentalni život, jsou libido, eros a thanatos.

FREUDOVA TEORIE SNU
Sny podavaji jasny vhled do nevedomych prani osoby, a poskytl cetne priklady na podporu svého tvrzeni, ze sny jsou ve skutecnosti splnenim nevedomych prani. Sny mají dve casti. Zjevny (manifestni) vyznam – to, co se nam predstavuje, na co jsme schopni se rozpomenout, to, co nam pripada jako opravdovy dej snu. Skryty (latentni) vyznam snu je ten, který se skryva za manifestnim, jeho prava podstata, smysl, který ma objevit psychoanalytik po komplikovanem rozboru.

OBRANNE MECHANISMY
Aby se ego chranilo před ohrozujicimi myslenkami ci pranimi, které vyvolavaji uzkost, muze k odstraneni takoveho nebezpeci uplatnit drasticka opatreni, která pusobi na nevedome urovne a zahrnuji sebeklamani. Jejich cela rada, napr. VYTESNENI, SUBLIMACE, REGRESE A FIXACE, RACIONALIZACE, REAKCE FORMACE, ODMITNUTI, UTEK atd.
2. ANALYTICKA TEORIE

Carl Gustav Jung (1875 – 1961)

Jeho život:
Narodil se ve Svycarsku, do dobre a uznavane rodiny. Byl velmi inteligentni, vzdelany a pracovity a financne nezavisly. Verejnosti byl znacne respektovan. V soucasne době jeho nasledniku není tolik, neboť jeho teorie pripada prilis abstraktni a prilis hlubinna a mysticka, v nekterych svých castech spatne pochopitelna. Sand je to i tim, ze jeho vzdelani zahrnuje i takove obory jako filozofii, antropologii, nabozenstvi, historii, mytologii a stredovekou astrologii a samozrejme psychologii.
Jung byl drsny individualista, zil zvlastnim zpusobem v dome bez elektrickeho proudu, topeni atd. Hodne cestoval, zajimal se o starsi kultury, napr. americke indiany, domorodce v Africe, Indii a na Ceylonu.

JUNGOVA STRUKTURA OSOBNOSTI
Jung nazyva osobnost psyche. Ta se sklada ze ctyr subsystemu: 1. kolektivni nevedomi,
2. osobní nevedomi, 3. Ego, vedome Ja, 4. Bytostne Ja (Das Selbst), které spojuje vedomi s nvedomim.

Jung nazyval psychickou energii libido, avska v mnohem sirsim vyznamu nez psychoanalyza a bez sexualni konotace. Libido pro nej znamena dusevni energii, která odpovida intenzite ‘nabiti’ dusevnich obsahu.

KOLEKTIVNI NEVEDOMI
Tomu Jung priklada enormni vyznam. Jde o část nevedomi, kterou psyche zdedila. Souvisi s minulosti a obsahuje v sobe dusevni život nasich predku az k prvopocatkum. Kolektivni nevedomi je nejhlubsi spolecny jmenovatel všech lidi, jimz se u kazdeho člověka ”mysl rozsiruje a vleva do mysli lidstav…kde jsme vsichni stejni.” Obsahuje negativni i pozitivni zkusenosti lidskych i zvirecich predku. V protikladu k Freudove teorii, která vnim nevedomi jako mozne ohrozeni vedomeho ega člověka, pojima Jung sve kolektivni nevedomi jako mozny zdroj moudrosti, obohaceni lidskeho zivota.

ARCHETYPY
Archetypy jsou obsahem kolektivniho nevedomi. Obsahuji tajemstvi prejata od predku, jadra prapuvodnich predstav, vzorky chovani a tendence nabite silnym emocnim obsahem. Napomahaji utvareni konkretnich predstav, coz vede k rozpoznavani udalosti ci osob v konkretnim zivote, predznamenanych v archetypech.
Priklady archetypu jsou: narozeni, smrt, hrdina, moudry starec, velka matka, dite atd.
Urcite archetypy se osamostatnily jako nezavisle entity. Jsou to: persona, animus a anima, stin a bytostne Ja (Selbst).

PERSONA je archetyp, který jedinci napomaha uchovat si svou individualitu při podrizovani se urcitym pozadavkum spolecnosti danych jejimi zvyky, hodnotam a konvencnimu chovani obecne.

ANIMUS (v zenach) a ANIMA (v muzich) jsou dve modality tehoz archetypu, který napomaha zenam a muzum chapat a ocenovat vlastnosti a chovani druheho pohlavi. Jung veril, ze i když je archetyp sam o sobe prospesny, muze byt skodlivy, uplatni-li se nevhodne. Zaroven se jeho pomoci da vysvetlit otazka bisexuality.
STIN je archetyp, který predstavuje animalni stranku v kazdem jedinci – tendenci k primitivnim formam zivota, typickym pro nase zvireci predky. Dodava psyche jeji realnost a zivotnost (je obdobou Freudovi pudove stranky osobnosti). Jung veril, ze kazda lidska bytost nosi vnejsi nater civilizace na zvireti, které s v ni skryva.

OSOBNÍ NEVEDOMI
Je ziskavano, a ne dedeno. Vynoruje se z citu, myslenek a interpersonalnich zazitku, které byly zapomenuty, vytesneny, potlaceny nebo nejakym jinym zpusobem zmizely z vedomi. Pripomina to Freudovo predvedomi.

KOMPLEXY
Jsou to obsahy osobniho nevedomi, které vznikaji z vyznamnych a často traumatickych osobnich zazitku. Predstavuji ”neukoncene zalezitosti” jedince v zivote a mnohdy souvisi se vztahy s ”dulezitymi druhymi”, napr. s osobami v postaveni rodicovske ci jiné autority. Nerozresene komplexy mohou byt pro osobní vyvoj velmi skodlive. Vedomym usilim však muze byt komplex rozresen a muze cloveku prinest prospech, napr. v podobe novych nahledu na život.

EGO a BYTOSTNE JA
Ego jakozto vedoma mysl je odpovedne za trvalou identitu osoby a za jeji chovani – uvazovani, citeni, rozhodovani a cilesmerne snazeni.
Bytostne Ja slouzi jako nejmocnejsi katalyzator vnitrniho rustu osoby, podporuje vyvazenou syntezu vedomych a nevedomych procesu a usnadnuje spojeni psyche s vnejsimi silami rustu – s bozkym principem a prirodou. Jung pokladal bytostne Ja za ”prvotni zaklad psyche, jehož hloubka je nezjistitelna”, a za ustredni bod osobnosti, který uchovava rovnovahu v zivote.

JUNGOVA TYPOLOGIE
Je dodnes velmi znama a pouzivana.
Jung rozlisoval mezi postoji INTROVERZE a EXTROVERZE – zamereni jedince na svůj intrapsychicky svet, nebo na sve okoli. I když jsou oba postoje pritomny v kazdem cloveku, jeden z nich ma vetsi vliv nez druhy. (stred = ambivert).
Navíc se rozlisuje typ osobnosti podle pomerne sily ctyr ”mohutnosti” ci PSYCHICKYCH FUNKCI. Jung vysvetluje jejich povahu podle jejich specifickych prispevku.
MYSLENI zkouma, co vnimany předmět je.
CITENI ocenuje hodnotu predmetu.
SMYSLOVE VNIMANI zahrnuje veskerou smyslovou zkusenost.
INTUICE poznava skryty vyznam predmetu.
Kombinace a interakce dvou postoju a ctyr funkci poskytuje obsazenou taxonomii lidskych typu.
3. INDIVIDUALNI PSYCHOLOGIE

Alfred Adler (1870 – 1937)

Jeho život:
Puvodem Zid, pote prestoupil na protestantstvi, jinak byl skutecnym Videnakem. Zalozil druhou videnskou skolu psychologie (Freudova byla první). Škola ho zprvu prilis nezajimala, pak se ovšem zchopil a vystudoval medicinu, pracoval jako prakticky a ocni lekar, pote se vrhnul na psychiatrii.
Od raneho mladi znepokojovala Adlera socialni nespravedlnost a chudoba. Zajimal se o spisy Karla Marxe a svým socialistickym presvedcenim se netajil. Ovšem sovetsky komunismus, který tam byl praktikovan, neuznaval. Ozenil se s ruskou revolucionarkou, s kterou se posleze i rozvedl pro jeji prilis radikalni pristup. Ovšem i přes sve zvlastni manzelstvi dokazali vychovat tri deti.
Ve 20. letech si Adler otevrel radu detskych poraden, které fungovaly dobře az do 30. let, kdy byly z politickych duvodu zavreny. Adler byl často zvan na prednasky do Spojenych Státu, kam nakonec také emigroval. Zemrel v roce 1937 při prednaskove ceste po Velke Britanii.

HLAVNI BODY ADLEROVY TEORIE

1. USILOVANI O NADRAZENOST
Podle Adlera usiluje každý clovek o prekonani POCITU MENECENNOSTI zakotvenych v detstvi a o dosazeni nadrazenosti. Tento hlavni Adleruv predpoklad je v prikrem rozporu s tim, jakou dulezitost pricital Freud pudovym motivum a principu slasti. Jedinec proziva silne odhodlani promenit situaci nedostatku na situaci dostatku prostrednictvim usilovani o nadrazenosti. Toto usilovani vskutku zmeni situaci jedince – zdrave nebo nezdrave. Ve sve zdrave podobe je nadrazenost totozna s rustem a sebeuskutecnovani osobnosti. Ve sve nezdrave podobe se vyznacuje regresivnimi projevy.
SOBECKE USILOVANI O NADRAZENOST se muze projevit u lidi, kteří byli v mladi rozmazlovani nebo naopak zanedbavany. Jedni mají dojem, ze dostanou vse, o co projevi jen sebemensi zajem, a to bez vetsich obtizi a namahy. Ti druzi zase povazuji život za v podstate negativni, spatny, nespravedlivy a neocekavaji od nej skoro nic.

2. SPOLECENSKY DURAZ
Usilovani o nadrazenost prospiva jedinci jedine tehdy, když je socialne zamereno. Sebestredne, antisocialni usilovani o nadrazenost je regresivni. Adler je povazoval za zdroj deviaci v chovani a charakterovych selhani.
SOCIALNI CIT povazuje Adler za cil vyvoje osobnosti, ovšem pokazde ho definuje trochu jinak. Nekdy říká, ze to znamena ”videt ocima druheho, slyset usima druheho, citit srdcem druheho”. Jindy to vysvetluje jednodusse jako spolupraci s ostatnimi.

3. CILEVEDOMOST
Abychom porozumeli chovani jednotlivcu, musime znat jedinecne cile, které si zvolili. Zivotni styl kazdeho jedince je obsazen ve vzorci cilu, které si sam zvolil, a uzce souvisi s tvurcim ”ja” člověka. Adler prisuzoval velky vyznam VEDOME DIMENZI osobnosti a NEVEDOMI spojoval s neurotickym chovanim.

4. SOUROZENECKE PORADI
Adler pokladal poradi narozeni sourozencu v rodine za ukazatel jejich budoucich postoju a vzorcu chovani. Prvorozene deti mají nevyhodu, ze museji ustoupit ze stredu rodicovske pozornosti, když prijde druhé dite. Pokud se podari pripravit je na prichod sourozence, mohou touto zkusenosti rust. Pokud ne, tyto deti trpi, citi se odstrceny, a odcizuji se matce. Deti se tak cvici k osamelosti.
Druhé ci prostredni dite se rodi do socialne vyvazene situace, pricemz starsi sourozenec mu je podnetem k vetsimu usilovani o uspech. Adler to definuje takto: ”Toto dite se chova jako při zavodech, jako by někdo byl o krok ci dva před nim a ono muselo spechat, aby ho predstihlo.”
Nejmladsi deti jsou obvykle rozmazlovany a jak jiz bylo zmineno, nesnadno si vytvareji socialni cit. Podle Adlera mají nejstarsi a nejmladsi deti nejvetsi vlohy k poruse prizpusobeni.
(Tato teorie je vskutku velmi specificka, neresi problemy s nevlastnimi sourozenci apod., ma znacne mezery a mela by byt aplikovana velmi opatrne.)

5. POCITY MENECENNOSTI
Když je dite male, jeho organy ještě nejsou na tak vysoke urovne jako u dospeleho člověka, coz v diteti vyvolava pocity menecennosti (ty jsou tedy zpusobeny fyziologicky). Jako kompenzace tohoto pocitu slouzil maskulinni protest, pozdeji nazvan VULI K MOCI a nakonec USILOVANIM O NADRAZENOST.
Adler oznacil pocity menecennosti u ditete za situaci nedostatku a rozsiril platnost tohoto pojmu na cele rozpeti zivota člověka. Pokladal je za zakladni motivacni cinitel, který lze najit v kazdem lidskem vykonu. Bez této situace nedostatku by život člověka ustrnul.

6. INDIVIDUALNI ZIVOTNI STYL
To je ustredni pojem Adlerovy individualni psychologie. Zahrnuje znaky, rysy, zpusoby chovani, vyjadrujici pokusy o kompenzaci, kterych clovek uziva k prekonani pocitu menecennosti a k usilovani o nadrazenost. Je davan velky duraz na rodinne prostredi a psychosomaticky vztah, který se v plne integrovane osobe rozviji.
To, jak si lide planuji budouci život, není ovlivnovano především jejich detskymi zazitky (jak tvrdi Freud), nybrz jejich subjektivnim ocekavanim, které je často naprosto nerealisticke. Adler tento jev nazyva FIKTIVNIM FINALISMEM. Pripousti, ze mnohe cile, které si lide pro sebe voli, jsou fikci, ale poklada je za uzitecne, protože poskytuji jednotny vzorec usilovani cloveku, který by jinak bloudil.
4. INTERPERSONALNI TEORIE

Karen Horneyova (1885 – 1952)

Narodila se v Hamburgu v Nemecku prisnemu otci a o hodne mladsi a milejsi matce, kterou dost obdivovala. Chodila na cirkevni gymnazium, kde prozivala znacne konflikty, protože nedavala Bibli takovy vyznam. Posleze nastoupila na lekarskou fakultu, kde byla mezi muzi velmi popularni. Vzala si pravnika a ekonoma Oskara Horneyho, s kterym se zaroven také rozvedla.
V jednom svém obdobi prodelala psychoanalyticky vycvik v Berline, pak odjela do Spojenych Státu, kde nejprve ucila a pak se zacla venovat psychiatricke praci. Sledovala rozdily v druzich neuroz mezi svymi evropskymi a americkymi pacienty a tento vhled posilil jeji presvedceni, ze spolecenske hodnoty a kultura dane země mají hlavni ulohu při utvareni osobnosti člověka, a to jak ve zdravych, tak i v patologickych dimenzich.
Prosazovala rovnost zen ve spolecnosti, propagovala pochopeni pro specifika zenske psychologie a odmitala Freudovu myslenku vrozene fyziologicke menecennosti, která se projevuje zavidenim penisu.

HLAVNI BODY TEORIE KAREN HORNEYOVE

Karen Horney souhlasila s tim, ze zazitky v detstvi mají znacny vliv na utvareni osobnosti. Ovšem jeji pojem zakladni uzkosti byl zakotven v socialnich faktorech prostredi ditete.
Ve všech svých dilech spojuje prvky psychoanalyzy se silnym socialnim hlediskem.

ZAKLADNI UZKOST DITETE
Deti se rodi do světa plneho obtizi. Jsou ovlivnovany neurotickymi dospelymi. Zdanlive nekonecny proud rozpornych sdeleni z dospeleho světa dite mate a pusobi, ze se citi bezmocne a osamocene. Dite se citi nejiste, stava se precitlivelym a snadno zranitelnym. Namisto rozvijeni pocitu nalezeni dite premaha zakladni uzkost, kterou Horney definuje jako ”pocit osamocennosti a bezmocnosti vuci potencialne nepratelskemu svetu”.

VZTAH S DRUHYMI LIDMI
Aby dite prekonalo zakladn uzkost a ziskalo urcity pocit bezpeci, vyuziva ruznych interpersonalnich vztahu. Horney je tridi takto:
1. POHYB K LIDEM (dite se snazi ziskat dobrou vuli svých rodicu a ostatnich)
2. POHYB PROTI LIDEM (vyjadruje neduveru vuci spolecnosti, dite voli agresivni pristup, chce mit navrh a porazit ostatní.)
3. POHYB OD LIDI (dite ma pocit, ze mu nikdo nerozumi nebo na nem nikomu nezalezi, a tak se izoluje a zije ve svém vlastnim svete)

Dusevni zdravi najdeme pouze v prirozenem, spontannim spojeni těchto tri zpusobu vztahovani se k druhym v zavislosti na povaze ruznych zivotnich situaci.
Vysoce ohrozene dite se strnule drzi pouze jednoho z techto tri pristupu.
Neuroticke potreby dospelych lidi mají také priciny v mladi, jsou nevedome a vyznacuji se nutkavosti. Daji se lecit psychoanalyzou, ale Karen Horney veri, ze každý clovek je schopen svepomoci, a ze život sam je ozdravny proces, v kterem se clovek muze sve neurozy zbavit.
Harry Stack Sullivan (1882 – 1949)

POJEM OSOBNOSTI
Sullivan nepricita osobnosti realnou samostatnou existenci, povazuji ji pouze za vysledek interpersonalnich vztahu, které mají svůj pocatek v detstvi a trvaji po cely život. Za první interpersonalni zkusenost poklada jev ”prs v ustech”. Ten muze mit vliv na interpersonalni vyvoj ditete, zalezi na emocnim stavu matky a na tom, jake signaly při kojeni vydava a jak je dite prijima.

PRIZPUSOBENI OSOBNOSTI: SOCIALNI, SEXUALNI A KOGNITIVNI
Rozvoj osobní zralosti a sebenaplneni vyzaduje podle Sullivana kombinaci patricnych vyvojovych pochodu v oblasti socialni, sexualni a kognitivni. Pokud kazda z těchto oblasti nedospela na primerenou vyvojovou uroven, nelze dosahnout adaptace osobnosti.
(Sullivanova vyvojova stadia a jeho duraz na sexualni dimenzi pripominaji prvky Freudovy teorie.)

DYNAMISMUS lze chapat jako hlavni stavebni jednotku interpersonalni dimenze osobnosti – vzorec transformace energie. Dynamismus slasti je Sullivanuv vyraz pro instinktove pudy – ”urcite tenze v oblasti genitalu ci s genitaly souvisejici”.

KOGNITIVNI VYVOJ
Sullivan predpoklada tri vyvojova stadia poznani:
1. PROTOTAXICKE POZNANI – dotekove, zrakove, sluchove, jednoduse smyslove vjemy novorozencu a jejich okamzite stavy vychazejici z novych zkusenosti
2. PARATAXICKE POZNANI – dite zacina objevovat vztahy mezi udalostmi, i když ne vždy logicky.
3. SYNTAXICKE POZNANI - je totozne s plne rozumovym a logickym usuzovanim, které je priznacne pro zralejsi deti a dospele.

TENZE
Sullivan predpoklada dva protikladne stavy mysli, které pojmenovava ABSOLUTNI EUFORIE a ABSOLUTNI TENZE (neboli hruza). Kazdy prirozene usiluje o tu euforii, ale vetsinou prevlada i mirna tenze, která muze byt zpusobena bud opomenutymi potrebami organismu (to muze v pokrocilem stavu vyvolat apatii) ci uzkosti (která muze vyustit v samnolentni odpoutani.)

SYSTÉM ”JA” a SUBLIMACE
Každý clovek prirozene touzi po uspokojeni svých potreb a interpersonalnim bezpeci (coz je opak uzkosti).
Systém ”Ja” je dynamismus pomahajici ditete vyhnout se zakazum od rodicu (dospelych) a vytvorit tim jakousi lepsi atmosferu. Je to zpusob uniku z neprijemnych situaci.
Sublimace je pak dynamismus, který zabranuje vytvareni neprijemnych situaci. Jde tam o pouziti jiné spolecensky prijatelnejsi cinnosti, která uspokojuje casti motivacniho systemu, který zpusobil nesnaze. Tyto dva dynamismy jsou jakymisi obrannymi mechanismy, které pomahaji diteti vyrovnat se s uzkosti prostrednictvim pozitivnich interpersonalnich vztahu.

PERSONIFIKACE
Proces, při kterem si dite vytvari predstavy o sobe (”ja”) a svém okoli (”neja”) a rozlisuje mezi nimi. ”Ja” je navíc hodnoceno ditetem na zaklade interpersonalnich vztahu s druhymi vyznamnymi osobami. Vysledkem je dodateca personifikace ”dobreho ja” nebo ”spatneho ja”.
5. PSYCHOSOCIALNI TEORIE

Erich Fromm (1900 – 1980)

Narodil se v Nemecku v ortodoxni zidovske rodine. Tamni antisemitske prostredi mu prilis nevyhovovalo. Zacal se venovat psychologii, ale zaroven i filozofii a sociologii. Obdivoval Marxe i Freuda a usiloval o jakysi kompromis mezi temito dvema osobnostmi, který by dal dohromady lepsi část jejich teorii a zbytek nejak doladil. Ovšem, spise nez za marxistickeho teoretika se povazoval za dialektickeho humanistu.
Formalni psychoanalyticky vycvik ziskal v Mnichove a v Berline, kde se také setkal s Karen Horney. Jejim vlivem se odklonil od Freudovy psychoanalyzy, i když se stále povazoval za jeho verneho zaka.
Emigroval nejdrive do Spojenych Státu, kde také chvili ucil, pak do Mexika, a nakonec zemrel v roce 1980 ve Svycarsku, pote co se tam nejakou dobu venoval odborne praci.

HLAVNI DURAZ FROMMOVY TEORIE
Vnimal zivoty jednotlivcu v celkove perspektive spolecnosti, byl kriticky vuci negativnim vlivum moderni spolecnosti a daval duraz na uvedomeni si sebe sameho a sve vnitrni hodnoty.
Zakladnim znakem lidske povahy je svoboda, kterou leckdo neumi uzivat. Clovek se proto musí snazit delat hodnotova rozhodnuti, rozvijet produktivni zamereni zivota a objevit krasu altruistickych postoju.

POJEM OSOBNOSTI
Fromm definuje osobnost jako ”celek zdedenych a ziskanych dusevnich vlastnosti, které jsou pro jedince priznacne a cini kazdeho jednotlivce jedinecnym”.
Rozlisoval dve slozky osobnosti: TEMPERAMENT a CHARAKTER. Zatimco temperament je spise zdedeny a nemá zadny eticky vyznam, charakter predstavuje vlastní problem etiky; vyjadruje miru, v niz jedinec uspel v umeni zit.

TEMPERAMENT je hlavnim nastrojem osobnosti, svou povahou je konstitucni a znacne trvaly. CHARAKTER se oproti tomu utvari hodnotovymi volbami jedince, ovlivnovanymi sociokulturnim pusobenim okoli.

PRODUKTIVNI a NEPRODUKTIVNI CHARAKTER
Obvykle se v jedinci vyskytuji soucasne. Povaha obou vzorcu je zalozena na dvou zakladnich procesech: 1. Socializaci (clovek si vytvari vztah k druhym a sobe a je ochoten poskytovat jim peci) a 2. Asimilace (clovek si prisvojuje zadouci predmety).

1. PRODUKTIVNI CHARAKTER spociva v obdarovavani druhych prostrednictvim lasky a práce.
2. NEPRODUKTIVNI CHARAKTER je zalozen na predpokladu, ze jedinec není schopen produkovat, a proto musí to, co potrebuje, dostavat od druhych; toho muze docilit bud svým pasivnim chovanim, nebo nejakym aktivnim usilim, napr. vykoristovanim.

Pod zahlavim ”neproduktivni orientace” vypocitava Fromm ctyri typy:
1. RECEPTIVNI ORIENTACE (veskere hmotne a psychologicke zajisteni je ocekavano od vnejsich zdroju.)
2. KORISTNICKA ORIENTACE (také vse ocekava z vnejsich zdroju, zaroven je tato osoba rozhodnuta to co potrebuje uloupit.)
3. HROMADIVA ORIENTACE (chce si uchovavat nashromazdeny majetek, distancuje se od ostatnich a vytvari si obranne prostredky proti nim.)
4. TRZNI ORIENTACE (vse se ziskava procesem vymeny, trh urcuje hodnotu věci. Také: jednotlivci nejsou hodnoceni podle toho, jaci jsou, ale podle toho, jaky dojem cini.)

LIDSKE POTREBY A LASKA
Fromm pocita s peti hlavnimi potrebami jedince:
1. potreba vztazenosti
2. potreba transcendence
3. potreba zakorenenosti
4. potreba identity
5. potreba orientacniho ramce
Sila, která podporuje vztazenost a pritom uchovava identitu, je zrala laska (pouze u produktivni charakterove orientace). LASKA je aktivni silou v cloveku, je to jakysi zaklad vseho. Umeni milovat je zakladem zdraveho psychickeho stavu člověka. Frommova psychoterapie pracuje s tim, aby dokazala v cloveku obnovit jeho schopnost milovat.
Erik Erikson (1902 – 1982)

Lidsky rust povazuje za epigeneticky, coz znamena, ze jeden prvek vznika na podklade jineho v case a v prostoru. Zaroven, fyziologicke tlaky na utvareni osobnosti jsou vyvazovany vlivy spolecenskymi a kulturnimi.
Ustrednim tematem vyvojoveho procesu je utvareni osobní identity, které uzce souvisi s vyvojem ego. Ego se uplatnuje jak uvnitr mysli, tak ve vztahu k jejimu socialnimu prostredi.

VYVOJ OSOBNOSTI
Osm psychosocialnich stadii, kazde obsahujici jeden psychologicky konflikt. Rust nastava tehdy, když je konflikt primerene vyresen. To prinasi pro ego novou silu, mohutnost ci ctnost.
Existuje ovšem i moznost spatneho reseni konfliktu, vyhybani se mu apod., pricemz nova ctnost nevznikne a vyvoj nepokracuje, nebo pokracuje spatnym smerem. Jedinec ma místo nove ctnosti pocit menecennosti. Problem se da opakovanym pokusem o reseni nakonec vyresit.

Osm stadii
1. DUVERA vs. ZAKLADNI NEDUVERA (ctnosti tohoto stadia je nadeje, kterou Fromm chape jako podminku, aby jedinec zustal nazivu.)
2. AUTONOMIE vs. ZAHANBENI A POCHYBNOST (ctnosti je vule)
3. INICIATIVA vs. VINA (ctnosti je ucelnost)
4. SNAZIVOST vs. MENECENNOST (ctnosti je kompetence)
5. IDENTITA vs. ZMATENI ROLI (ctnosti je vernost, osobní oddanost zvolenemu povolani ci zivotni filozofii)
6. INTIMITA vs. IZOLACE (ctnosti je laska)
7. GENERATIVITA vs. STAGNACE (ctnosti je pecovani, ochota konstruktivne prispet spolecnosti)
8. INTEGRITA EGO vs. ZOUFALSTVI (ctnosti je moudrost – vysledek celeho vyvojoveho cyklu jedince).

6. HUMANISTICKA TEORIE

Dava duraz na pozitivni vlastnosti člověka a jeho individualitu. Je to velmi optimisticky pristup, ktery veri, ze každý ma svůj osud ve svých rukou, muze svůj vyvoj ovlivnovat podle svých predstav a prani, nic není vždy prilis ztraceno. Clovek je svou podstatou dobry, rodi se hodny, nezkazeny. To, co ho muze zkazit, je společnost. Není to stroj, který pracuje podle naplanovaneho programu. Zaroven humanisticka teorie nepovazuje za podstatne zazitky z detstvi.

2 hlavni humanisticti teoretici jsou:
Abraham Maslow (jeho teorie se nekdy také nazyva holisticka)
Carl Rogers (jeho teorie se nekdy nazyva teorie ”ja”)

Abraham Maslow (1908 – 1970)

Narodil se v Brooklynu v rodine zidovskych pristehovalcu. Jeho mladi nebylo prilis stastne, stále se nachazel uprostred stretu mezi silne verici matkou a otcem, který mel slabost pro alkohol, zeny a jiné vystrelky. Nejdrive studoval zadarmo v New Yorku, pote ve Wisconsinu, kde se mu několik profesoru osobne venovalo a snazilo se v nem osvezit a podporovat jeho talent. Da se rict, ze mu tim vynahradili jeho nepodarene detstvi. Po studiu se vratil zpet do New Yorku, kde 14 let ucil. Od behaviorismu se odklonil, a místo toho se pustil do humanistickeho holismu. Zkoumal lidskou motivaci ve vztahu k nizsim a vyssim potrebam, hodne se zabyval sebeaktualizujicimi jedinci a ulohami hodnot. Pozdeji také psychologii vyucoval. Zemrel v roce 1970 v Kalifornii na rozsahly srdecni infarkt. Před svou smrti zvolal, ze miluje život a ze by rad zil ještě o něco dele, ale ze mu na tom zas tak strasne nezalezi.

Jeho teorie:
Maslow prijima existenci specifickych potreb a usporadava je do hierarchie. Je vyrazne zameren na temata filozoficka, kulturni a nabozenska. Soustreduje se na intrapersonalni rust jedince a poklada ryzi lidske kontakty s okolim za prirozeny vysledek sebeaktualizace.

Maslow radi lidske potreby na NIZSI (fyziologicke a potreby bezpeci) a VYSSI (lasky a ucty). Nad vyssi urovni je ještě B-uroven (B znamena ”byti”), kam umistil metahodnoty, metapotreby, které jsou spjaty s nejvyssimi vrcholy lidskeho potencialu, sebeaktualizace.
Cim vysse jedince v této hierarchii dospeje, tim vetsiho, hlubsiho a dlouhotrvajiciho vnitrniho stesti dosahne.

MASLOWOVA HIERARCHIE POTREB
Je to proces epigeneticky (jak ho uz zname od Eriksona), takze pokud nejsou uspokojeny potreby na nizsi urovni, neda se prejit k vyssim.

1. FYZIOLOGICKE POTREBY – to jsou zakladni potreby kazde lidske bytosti: potreba kysliku, vyzivy, spanku atd.
2 .POTREBY BEZPECI – každý jedinec vyzaduje bezpeci a svobodu od strachu, uzkosti a zmatku. K bezpeci také patri struktura, rad a ochrana před poranenim. (zvlaste dulezite v detstvi).
3. POTREBY NALEZENI A LASKY – jakmile jsou uspokojeny nizsi potreby, touzi jedinec po lasce a citovem vztahu a chce nekam patrit.
4. POTREBY UCTY – jsou dále rozdeleny na potreby souvisejici s vlastní zdatnosti a vedomim zvladani zivotnich naroku (sebeucta) a s povesti, prestizi a uznanim (ucta druhych).
5. POTREBA SEBEAKTUALIZACE – v tomto bode postupuje jedinec vysse, na B-uroven. Touzi stat se vsim, cim se stat muze. Maslow zduraznuje: cim clovek muze byt, tim také musí byt. Musí byt verny sve prirozenosti…na této urovni jsou rozdily mezi jednotlivci nejvetsi.

Protože sebeaktualizace je probihajici proces, clovek není nikdy plne sebeaktualizovan, ale stále o to usiluje. Maslow stanovil několik znaku plne aktualizovanych osob, za které mj. povazoval napr. Abrahama Lincolna, Thomase Jeffersona, Eleanor Rooseveltovou. Tyto znaky jsou napr: pozitivni obraz o sobe, clovek se ma zdrave rad, miluje život, umi odpoustet, prijima sebe i druhé, je uvolnene otevreny vuci život. Tito lide neusiluji o soucit, pochopeni, odpovednost, pokoru, nezalezi jim prilis na tom, co si o nich mysli společnost, jsou si sebou velmi jisti. Jsou nezavisli na kulture a okoli, dokazou byt sami, aniz by si pripadali osameli, obvykle si samotu a soukromi ceni. Mají smysl pro humor bez nepratelstvi, jsou originalni a tvorivi.
Transcendence. Sebepresazeni je dominantou priznacnou pro kazdeho sebeaktualizujiciho jedince. Umoznuje mu B-poznani, které vede k ”vrcholnym zazitkum” (pocitum absolutniho stesti, spokojenosti, sebenaplneni).
Carl R. Rogers (1902 – 1987)

Narodil se v Illinois ve farmarske rodine, silne nabozensky zalozene. Jeho mladi bylo charakteristicke obrovskym mnozstvim praci a povinnosti, a z toho vyplyvajiciho stresu, na misto detske bezstarostnosti a hry. Pozdeji se dostal na Wisconsinskou univerzitu, kde se mu znacne rozsiril obzor a jeho pristup k nabozenstvi se tim ovlivnil. Pote stridave studoval na ruznych mistech a pracoval v ruznych institucich ci vyucoval na univerzitach. Kombinace klinicke práce s vyzkumem je priznacna pro vetsinu Rogersovy akademicke cinnosti.

Jeho teorie zduraznuje pojem ”ja”, jedinecnost a jednotu kazdeho člověka. V prostredi prostoupenem psychoanalytickymi a behavioristickymi nazory navrhl novy pristup k poradenstvi – ”na klient” ci ”na osobu zemerenou terapii”. Při zjistovani, jak osobnost funguje, nespolehal tolik na diagnosticke nastroje, ale na vypovedi pacientu samotnych.

STUDIUM OSOBNOSTI – VNITRNI VZTAZNY RAMEC
Rogers uziva percepcniho (nazyva jej vnitrni) vztazneho ramce, tj. pohlizeni na věci z hlediska pozorovane osoby, nikoli ocima objektivniho vnejsiho pozorovatele. Tento ramec spociva spise v postoji nez v technice. Odbornik by mel ziskavat informace o vnitrnim svete jedince pomoci jeho verbalnich a nonverbalnich sdeleni, a ne pomoci objektivniho mereni.

ZAKLADNI LIDSKA MOTIVACE
Každý jedinec ma zakladni tendenci k sebeaktualizaci a usiluje o ni. Sebeaktualizace obsahuje radu potreb, napr. jist, byt v bezpeci, nezavislost, mit dobre vztahy s okolim. Chovani je vždy motivovano pritomnymi potrebami, nikoli minulymi udalostmi, i když ty mohou do urcite miry motivaci ovlivnit.
Pusobeni sebeaktualizacni tendence a z ni vyplyvajici cilesmerne chovani sili az do te miry, ze clovek je ”vnitrne svoboden”. Toto usili je provazeno emocemi, které ziskavaji na sile tim vic, cim clovek rozpoznava vyznam svého snazeni.

ORGANISMUS
Rogers pojima organismus jako ”usporadany celek”, který prijima vsechny prozitky vyskytujici se v jevovem poli, obsahujicim subjektivni skutecnost osoby v kazdem okamziku. Neboť organismus je psychofyzickym zakladem veskereho prozivani, je také mistem, kde dochazi k seberozvijeni, uplatnujici se prostrednictvim uspokojovani potreb. Takze usilovani o sebeaktualizaci prostrednictvim naplnovani potreb a prijimani prozitku tak, jak se vyskytuji v jevovem poli, jsou dve dulezite funkce organismu.

”JA” (self)
Ja je druhou slozkou jevoveho pole. Jeho funkce jsou nasledujici: ”Ja” vstupuje do vztahu k prozitkum, které jsou pritomny v organismu a muze s nimi nalozit tremi ruznymi zpusoby:
1.symbolizovat a prijmout je jako část ”ja”
2.poprit je, protože svou povahou skladbe ”ja” neodpovidaji
3.symbolizovat je zkreslene (k tomu dochazi, když jsou pojmy a hodnoty introjikovany rodici a ostatnimi, avsak v jevovem poli jsou vnimany jako vysledek smysloveho poznani.)

Najit prave ”ja” je svizelnym ukolem kazdeho. Vyzaduje to odvahu, aby se lide prestali skryvat za klamy a predstireni a uvedomili si, co uvnitr opravdu prozivaji.

DUSEVNI ZDRAVI A PATOLOGIE
Dusevni zdravi spociva v takovem pojeti ”ja”, které umoznuje asimilovat v nem veskere smyslove a fyziologicke prozitky organismu. Naopak dusevni patologie existuje tehdy, když organismus nektere dulezite smyslove a fyziologicke prozitky vuci vedomi popira. Toto popreni muze nastat bud na vedome urovni nebo pod urovni potrebnou pro vedome rozpoznani. Tento proces nazyva Rogers SUBCEPCE.

KONGRUENCE
Je to shoda mezi prozitky pritomnymi v organismu a tim, jak jsou symbolizovany v ”ja”. Podle toho se da posuzovat mira dusevniho zdravi jedince.
Opak je inkongruence, coz je nedostatek presne symbolizace organismickeho prozivani v ”ja”. Je to rozpor mezi prozitky a vnimanim těchto prozitku, který ma za nasledek zkreslene uvodomovani ”ja”, posleze patologii.

IDEALNI A REALNE ”JA”
Vetsina lidi rozlisuje predstavu toho, jakymi doufaji, ze se stanou (idealni ”ja”), od presvedceni o tom, jaci jsou (realne ”ja”). U zdravych lidi se tyto dva obrazy prilis nelisi, u narusenych ano.

DOBRY ŽIVOT, ”PLNE FUNGUJICI OSOBA”
Dobry život je zpusob, kterym zije ”plne fungujici osoba”. Je to proces, nikoli stav byti. Je to smerovani, které si voli cely organismus tehdy, ma-li dusevni svobodu zvolit si kterykoli směr. Ke znakum tohoto procesu patri:
1. vzrustajici otevrenost prozivani (clovek prijima jakkoli rozmanite prozitky, neuziva subcepce, tesi se z lneho uvedomovani si sebe a okoli)
2. vzrustajici existencialni kvalita ziti (clovek se stava ucastnikem a pozorovatelem probihajiciho procesu organismickeho prozivani, aniz by se snazil ovladat jej)
3. vzrustajici duvera v organismus (clovek se nechava vest vlastnim organismem, namisto ostatnich osob ci organizaci)
4. plnejsi fungovani (je to shrnuti predchazejicich tri bodu. Clovek zije plneji v prave pritomnem okamziku…)
7. RYSOVA TEORIE

Tato teorie se vyznacuje usilim o zkoumani osobnosti pomoci popisu a analyzy vlastnosti lidskeho chovani. Odpradavna se vedci snazili stanovit projevy chovani, kterymi se jednotlivci navzajem lisi, a vytvorit taxonomii osobnostnich typu.

Hippokrates (460 – 360 před Kristem) rozlisil osobnost do ctyr typu, které jsou i v soucasne době velmi pouzivany. Jsou to:
1. SANGVINISTICKY TYP (optimisticky a energicky clovek)
2. CHOLERICKY TYP (clovek popudlivy, s agresivnimi tendencemi)
3. MELANCHOLICKY TYP (clovek se sklonem k depresim)
4. FLEGMATICKY TYP (netecny clovek vykazujici malo emocnich odezev)

Existuji dva klicove predpoklady pro rysovou teorii:
- vsechny rysy kazde skupiny se vztahujou na vsechny lidi (vsichni jsou agresivni, nemluvni etc.)
- nebo rysy mohou byt urceny kvantitativne, ci-li, kolik z toho ci onoho rysu ma kazda osoba

Psycholog, který zacal celou tuto teorii, se jmenoval Lombroso. Prohlasoval, ze je schopen rozpoznat kriminalniky uz jen z toho, ze se na ne podiva.

Dalsim charakteristickym rysovym teoretikem je Sheldon, který rozlisil tyto tri typy osobnosti, pricemz vychazel z typu postavy. Jsou to:
1. EKTOMORF – clovek, který je vysoky a stihly az hubeny. Povahove je tichy, starostlivy, uzkostlivy, drzi se spise stranou, je umirneny
2. MESOMORF – tento clovek ma silnou, robustnou, propracovanou a svalnatou postavu. Z povahoveho hlediska je cilevedomy, vice agresivni, vi co chce a jde si zatím atd.
3. ENDOMORF – je clovek silny, pretloustly. Tato osoba je mekka (date jim ranu a oni zacnou brecet), ovšem je pratelska, poslusna, poddajna atd.

Ke kritice této teorie patri to, ze, ono to ma sice něco do sebe, ale neda se rici, ze by každý s jednou z těchto typu postav mel ty same vlastnosti (které by se snad menili s menicim se typem postavy), skryva to individualni rozdily. Je to ponekud povrchni teorie, ktera říká, jaky kdo je, ale uz se nezabyva tim, proc takovy je. Je to bludny kruh.

Soucasnym teoretikem, který by se dal do této skupiny zaradit je Gordon W. Allport, i když on sam to razantne odmita. On svou vlastní teorii nazyva SYSTEMATICKYM EKLEKTICISMEM, který si vypujcuje od kazdeho smeru to nejvhodnejsi a dava to systematicky dohromady.
Gordon Allport (1897 – 1967)

Narodil se v male obci ve state Indiana ve Spojenych Statech. Jeho rodice davali velky duraz na vzdelani. Allport vystudoval Harvard a pak ucil ruzne po svete. Stravil rok v Istanbulu, cestou zpet se zastavil u Freuda ve Vidni. Také studoval rok v Nemecku a rok ve Velke Britanii. Po navratu do USA udelal souhrn všech moznych teorii, s kterymi se po Evrope setkal a které ho oslovili. Po cely svůj život si ve sve praci uchovaval silne interkulturalni a interdisciplinarni zamereni, které také podporoval u svých studentu.
Vyucoval první kurs teorie osobnosti ve Spojenych Statech. Zemrel v roce 1967 na rakovinu.

POVAHA OSOBNOSTI
Allport dava velky duraz na individualitu kazdeho člověka. Osobnost nepovazuje pouze za pojem vyvozeny z chovani, ale za něco, co v cloveku opravdu existuje. (Osobnost je něco a dela něco). Je to dynamicka struktura, kterou je potreba vnimat v procesu pozvolneho rozvijeni. Je svou povahou psychofyzicka. To vyzaduje spolecne fungovani mysli a tela.
Vse, co jedinec cini, Allport oznacuje jako charakteristicke chovani a mysleni. To zahrnuje vsechny vnejsi i vnitrni procesy, které pomahaji preziti, osobnimu rustu a sebeuskutecneni.
Allport také rozlisuje TEMPERAMENT a CHARAKTER. To jsou ovšem pouze stranky osobnosti, nikoli jakesi zvlastni oblasti v ni.

SVOBODA JEDINCE
Allport voli stredni cestu. Lide mají svobodu utvaret svůj život, ale nemohou se odprostit od svých fyziologickych potreb, od vlivu drivejsiho uceni a zkusenosti ani od prave pusobicich vlivu okoli.

PROPRIUM A VYVOJ OSOBNOSTI
Allport popisuje vyvoj ”ja” v osmi funkcich propria (=”svůj vlastní”):

1. TELESNE ”JA” (prostrednictvim pocitu tela proziva kojenec první stranku jastvi.)
2. IDENTITA ”JA” (zavisi na kontinuite v case, napr. na pamatovani si myslenek a cinu z minula, a uvedomovani si, ze tyto myslenky a ciny patri teze osobe).
3. SEBEUPLATNENI (miva konotaci ”nestydateho sebeprosazovani”. Ovšem sebelaska muze byt velmi zdrava věc, a i potrebna. Jde o urcitou miru hrdosti.)
4. ROZRUSTANI ”JA” (tim, ze se clovek identifikuje s jinymi, zvetsuje rozsah sebeangazovanosti.)
5. RACIONALNI RESENI (oznacuje zdroj uvazovani a zvladani problemu.)
6. SEBEOBRAZ (zahrnuje to, jak clovek sam sebe vnima (jako Rogersovo ”realne ”ja”), a jeho predstavu, jakym by se rad stal (idealni ”ja”).
7. SNAZENI PLYNOUCI Z ”JA” (vztahuje se k motivaci, která vede ke ”sjednoceni osobnosti” a zahrnuje planovani, zajmy, reseni problemu atd.)
8. POZNAVAJICI ”JA” (vznika jako konecny a nevyhnutelny postulat. Zahrnuje vznik sebeuvedomeni, hodnotove orientace a utvareni zivotni filozofie).

RYSY A OSOBNÍ DISPOZICE
Allport se brani predstave, ze by vsem zivym lidskym bytostem mela byt vnucena ”uniformni sestava rysu”, která vyjadruje znaky chovani velkeho mnozstvi lidi. Namisto toho zavadi pojem OSOBNÍ DISPOZICE. Ta je jedinecna a relativne soudrzna.
Osobní dispozice jsou usporadany do této hierarchie:

1. KARDINALNI DISPOZICE – je to primarni vlastnost člověka, něco, co je pro nej typicke, vlastní, něco, co ma rad (at uz to je on sam, ci peníze). Nekdy to je taky nazyvano ”vyznacny rys”, ”vudci vasen”, ”hlavni sentiment”, ”jednotici tema” ci ”koren zivota”.
2. CENTRALNI DISPOZICE – maji pro jedince velky vyznam, jsou napadne a jsou soudrzne. Vystihuji stredni body bezneho chovani osoby. (Tyto vlastnosti se obvykle uvadeji v dobře napsanem doporucujicim dopise.)
3. SEKUNDARNI DISPOZICE – jsou pro jedince méně vyznamne a také jsou méně soudrzne. Jsou doplnkem centralnich dispozic v beznem zivote tam, kde to situace pripousti.

FUNKCNI AUTONOMIE
Motivace existuje vždy v pritomnosti, avsak chovani, které v minulosti plnilo urcity ucel, často pretrvava bez ohledu na svůj puvodni ucel.
Funkcni autonomie muze znamenat něco negativniho, ale muze byt také tvorive vyuzita.

1. PERSEVERUJICI FUNKCNI AUTONOMIE – je v podstate nesmyslnou rutinou, navykem. Je to mechanicke chovani bez vlastní hodnoty, které Allport nazyva ”procesem nizke urovne”.
2. Z ”JA” VYCHAZEJICI (propriate) FUNKCNI AUTONOMIE – je proces, který dava drive ustavenemu chovani novy vyznam.
8. BEHAVIORISMUS

Uznava pozorovatelne chovani zivych organismu za jediny opravneny předmět psychologie. Veskere lidske chovani probiha podle zakonitosti, z nichž mnohe jsou jiz znamy. Muze byt nauceno a odnauceno, protože je vysledkem objektivnich cinitelu, které je determinuji.
Osobnost nemá v behavioralnim pojeti realnou existenci a nepoklada se za zdroj lidskeho chovani. Je to pouze pojem vyvozeny z vnejsiho pozorovatelneho a meritelneho chovani.

Hlavnimi predstavitely jsou:

Ivan P. Pavlov (1849 – 1936)

Jeho teorie KLASICKEHO PODMINOVANI je zalozena na spojeni dvou podnetu. Jeden vyvolava odezvu svou vlastní povahou a nazyva se NEPODMINENY PODNET. Druhy podnet je sam o sobe neutralni. Ale podan soucasne s nepodminenym podnetem, ziskava podnetovou ucinnost a nazyva se pak PODMINENY PODNET. Na tyto dva typy pak prichazi NEPODMINENA A PODMINENA ODEZVA.
Pavlov tuto svou teorii podklada svým experimentem o podminovani psa, který slinta na mlete maso.
Pricemz organismus responduje pouze k tomu stimulu, ke kteremu byl vycvicen. Pokud stimulus zmizi, naucena odezva vyprcha. Ta se da ovšem zaroven zase obnovit, nebo se da pozmenit, zmeni-li se podnet.

B. F. Skinner (1904 – 1990)

Skinner je tvurcem teorie OPERANTNIHO PODMINOVANI, která spociva v tom, ze organismus produkuje spontanni chovani, které není vyvolavano rozlisitelnymi podnety. Takove prvky chovani se nazyvaji OPERANTY. Klicovym pojmem Skinnerovy teorie je ZPEVNENI. Pozitivnim zpevnenim je odmena, negativnim je odstraneni neprijemneho podnetu. Je-li operant zpevnen, pravdepodobnost dalsiho vyskytu takoveho chovani vzrusta. Zpevnujici cinitel prebira roli podnetu a zpevnene chovani odpovida PODMINENE ODEZVE.
Jina Skinnerova strategie je POSTUPNA APROXIMACE (priblizovani se cilovemu chovani). Chovani se postupne tvaruje tim, ze se zpevnuji pokroky, které jedinec cini smerem k zadanemu konecnemu chovani.

Z behaviorismu vychazi
9. DOLLARDOVA A MILLEROVA TEORIE UCENI

John Dollard (1900 – 1980) a Neal E. Miller (1909) jsou dva rodaci z americkeho Wisconsinu. I přes jejich myslenkovou orientaci, která vychazela z behaviorismu, rozhodli se prodelat psychoanalyticky vycvik, a tim v sobe spojovaly dva protichudne svety ideologie vedy. Jejich teorie ma povahu integrace psychoanalyzy a behaviorismu. Jejich konecnym cilem je spojit vitalitu psychoanalyzy, prisnost prirodovedecke laboratore a danosti kultury.

Ustrednim tematem Dollarda a Millera je proces uceni zalozeny na sledu podnet – odezva, jejz uzivaji k vysvetleni hlavnich otazek fungovani osobnosti:
1. intrapsychickych pochodu
2. povahy a vyvoje osobnosti
3. nevedomi
4. vzniku neuroz

PROCES UCENI
Dollard a Miller to formuluji jednoduse takto:
Ucici se jedinec musí byt k odezve puzen a za jeji provedeni za pritomnosti signalu potom odmenen. To lze proste vyjadrit vyrokem, ze aby se někdo ucil, musí něco chtit, neceho si vsimnout, něco udelat a něco ziskat. Presneji vyjadreno, temito ciniteli jsou:
1. PUDOVA POTREBA (= motivace. Muzou to byt bud vnejsi udalosti, nebo vrozene ”primarni pudove potreby” jako jist, byt v teple, sex atd.)
2. SIGNAL (= podnet. Je to specificka hnaci sila, která modifikuje motivujici silu podnetu. Rozhoduje o tom, kde, kdy a jak odezva probehne. Nekdy muze byt silnejsi nez sama motivace.)
3. ODEZVA (je vysledkem spojeni pudove potreby a signalu, a dava podnet ke zpevneni)
4. ZPEVNENI (je udalost, která zesiluje tendenci k opakovani nejake odezvy. Zpevneni znamena redukci (pudove) potreby)

OSOBNOST: JEJI PODSTATA A VYVOJ
Dollard a Miller nazyvaj sled ”podnet/ signal – odezva” navykem. Tem se jedinec uci prostrednictvim zpevneni. V dusledku těchto osvojenych navyku reaguje clovek na nektere signaly pohotoveji nez jine.
Osobnost není vrozena; jedinec si ji osvoji v detstvi prostrednictvim procesu uceni. Sestava z navyku priznacnych pro chovani dane osoby.

OD PRIMARNICH PUDOVYCH POTREB K SEKUNDARNIM
Clovek se rodi s primarnimi (vrozenymi) potrebami. Ty pomahaji k uchovani jeho fyziologickeho zivota. Vyvoj osobnosti spociva v osvojovani si repertoaru SEKUNDARNICH POTREB. Ty jsou povazovany za rozvinuti primarnich potreb v sociokulturnim prostredi a zaroven zajistuji uchovani lidskeho zivota v kontextu dane spolecnosti ci kultury. ”Slouzi jako fasada, za niz se skryvaji funkce vrozenych potreb, na kterych jsou zalozeny”. Vlastní uceni probiha takto: doposud neutralni signal, je-li dostatecne často spojen s primarni potrebou, ziskava schopnost vyvolavat odezvy, a tim se stava sekundarni potrebou.

UPLATNENI VE VYCHOVE
Ve vyvoji osobnosti ma rozhodujici vyznam prvnich šest let. Spolu se sekundarnimi potrebami se dite seznamuje se sekundarnim zpevnenim, napr. s matcinym usmevem, s podekovanim atd. Rodice by měli, zejména v prvnich dvou letech, diteti poskytovat vsemoznou podporu. Za nejdulezitejsi pokladaji ctyri nacvikove situace:
1.situaci krmeni
2.situaci nacviku cistotnosti
3.rany nacvik v oblasti sexualnich projevu
4.nacvik ovladani jevu

Nevedome konflikty naucene v detstvi vyvolavaji uzkost a podnecuji vznik neuroz v dospelosti. Protože však neurozy jsou nauceny, mohou byt nastesti také odnauceny, dokonce i po mnoha letech psychickeho utrpeni.

Zdroje:

Drapela, Victor J.: Prehled teorii osobnosti (A review of personality theories). Praha, Portal 1998. -