Bez aspirace na zcela vyčerpávající definici lze dovodit, že „elektronikcý obchod je obchodem, při kterém komunikace mezi jeho účastníky probíhá zčásti nebo zcela po standardních počítačových sítích, prostředníctvím počítačů, jejich příslušenství a telelkomunikací“. Z právneho hlediska by šlo o přenos projevu vůle, sovisející s jednáním o určitém obchodu, resp.uzavřením obchodní smlouvy, který je zčásti nebo z cela přenášen prostředníctvím počítačů propojených telekomunikacemi.

Internet jako předmět podnikání

Jestliže v době své akademické minulosti byl provoz Internetu financován státem, prostřednictvím různých grantových agentur, postupný přechod na komerční způsob fungování si vyžádal nahrazení těchto finančních zdrojů jinými. Samozřejmou volbou bylo nechat uživatele platit za používání Internetu - což si ale v praxi vyžádalo vznik takových subjektů, které budou z jedné strany vybírat poplatky od uživatelů, a na druhé straně budou hradit provozní náklady Internetu. Z ryze praktických důvodů to nakonec dopadlo tak, že tyto subjekty si začaly budovat vlastní dílčí sítě, nyní již na ryze komerční bázi, a propojovat je s Internetem. Počet a význam těchto komerčních součástí Internetu pak rychle rostl, až převážil původní akademické „jádro" Internetu. To mohlo být nakonec v tichosti odpojeno a zrušeno, a Internet tak důsledně přešel na čistě komerční způsob fungování. Stal se složitou soustavou vzájemně propojených dílčích sítí, z nichž každá patří nějakému konkrétnímu subjektu, ten hradí její provoz, a díky jemnému předivu vzájemných dohod s ostatními vlastníky dílčích sítí (dohromady tvořících Internet) umožňuje svým zákazníkům přístup i do ostatních sítí. Příslušný subjekt tedy po čistě technické stránce prodává svým zákazníkům připojení ke své síti, ale díky jejímu propojení s ostatními sítěmi a vzájemnými dohodami s provozovateli těchto sítí ve skutečnosti nabízí svým zákazníkům přístup do celé soustavy sítí, která dohromady tvoří Internet. Proto se také těmto subjektům říká poskytovatelé přístupu k Internetu (Internet Access Providers). Pro poskytovatele přístupu je tedy Internet předmětem jejich podnikání. To, co nabízí a poskytují, je ve skutečnosti možnost přenosu dat, přesněji tzv. IP konektivita do soustavy vzájemně propojených sítí, které se dohromady říká Internet. Pro praktické využití této konektivity jsou ovšem potřebné technické a programové prostředky - zařízení typu směrovačů, uzlové počítače, programy atd., ale také pevné linky či jiné druhy spojení pro napojení zákazníka na nejbližší vstupní bod sítě vybraného poskytovatele připojení.