Zatímco vrhání plechovek, lahví a bůhvíčeho ještě slouží spíše k odlákání nepřátel, zahvízdání přiláká osoby v doslechu ke zdroji zvuku, tedy Samovi. Není elegantnější způsob, jak se zbavit strážného, než na něj hvízdnout a temném koutě ho buď zastřelit, uškrtit nebo mu dát pěstí.

Ano, pěstí. Teprve při hraní Pandory Tomorrow jsem si uvědomil, jak mi tato možnost dříve chyběla, přitom jde o zcela přirozenou možnost, jak vyřešit konflikt nablízko. Pokud se vám povede osobu trefit do zátylku, realisticky padne okamžitě do bezvědomí, zatímco po úderu zepředu následuje „opilé kývání“, shodné s výsledky použití Ring Airfoil nábojů.
Velkou roli opět hrají speciální pohyby, kterými Sam Fisher nešetřil už dřív. Znovu je tak možné přitisknout se velmi těsně ke stěnám, lézt po plotech, okapech nebo trubkách, ručkovat po ochozech nebo po laně a třeba se po laně i spustit z místa na místo. Mezi novinky patří možnost zavěsit se na lano nebo trubku za nohy a pistolí likvidovat nepřátele pod sebou. Nebo tzv. half split-jump, kdy se lze zapřít nohama v úzkém prostoru a vyskočit ještě o kus výš. Trochu mě zklamalo nenaplnění slibu, že právě split-jump a vůbec různé specialitky se dočkají více možností použití. Split-jump jsem použil při celé hře jedinkrát, half split-jump asi třikrát.

Náplastí je alespoň možnost omračovat nepřátele prostě tím, že na ně z výšky seskočíte. Velmi efektní je tzv. SWAT move, jakási blesková pirueta mezi dveřmi, při které vás nedovede nikdo spatřit. Nepochopitelně se již nekoná možnost dvojitého skoku při odražení od stěny, který by se leckdy při hře hodil. I tak je ale škála pohybů dost nápaditá a rozhodně převyšuje standardní nabídku jiných her.
Po dohrání singleplayerové kampaně jsem byl rozhodnutý hru hodnotit okolo 85%, ale chyběl stimul pro vyšší procenta, když hratelnost je až příliš podobná originálu a přitom se hra prodává za plnou cenu. Potom ale přišlo obrovské překvapení jménem multiplayer, který bez váhání označím za revoluci. Nejedná se totiž pouze o jakousi nástavbu singlu, ale o úplně samostatnou hru, což potvrzují i separátní spouštěcí soubory.

Proti sobě nastupují týmy ShadowNet a ARGUS. ShadowNet je skupina agentů, jejichž schopnosti jsou většinou podobné těm Samovým, zatímco ARGUS je skupina žoldáků. Obě skupiny jsou absolutně odlišné, a to až do té míry, že vojáci ARGUSu sledují hru z pohledu první osoby, zatímco ShadowNet klasicky z pohledu třetí osoby.