Splinter Cell: Pandora Tomorrow

Zhruba před rokem absolvovala svoji premiéru na osobních počítačích jedna z vůbec nejlepších her z konzole Xbox, špionážní thriller Splinter Cell. Na konci své tehdejší recenze jsem jí připisoval jednak šanci na získání titulu hry roku, což se nakonec kvůli datu vydání začátkem roku povětšinou nepovedlo, má druhá předtucha ohledně pokračování se ale potvrdila velmi rychle. Pandora Tomorrow se objevuje v rekordně krátkém čase a ačkoliv po stránce singleplayeru nepřináší žádné převratné změny, dotahuje k dokonalosti snad každičký aspekt hry a navrch přidává doslova a do písmene revoluční multiplayer, jaký tu skutečně ještě nebyl. Historie se opakuje – minulý rok znamenal Splinter Cell revoluci hned v několika směrech a letos se to daří díky síťové hře znovu.

Tajemství Pandořiny skříňky
Tom Clancy patří mezi suverénně nejprodávanější autory současnosti a svoje jméno by těžko propůjčil hře bez solidního příběhu. Tato logika se osvědčila již minule a i tentokrát si na nás UbiSoft připravil velmi dobrý thriller s řadou nečekaných kliček. Po uklidnění situace v Gruzii a vymýcení zbylých fanatických Nikoladzeho přívrženců (viz článek o přídavných misích pro původní hru) si mohl dát Sam Fisher, elitní agent organizace Third Echelon, alespoň na chvíli dovolenou.

Bohužel ovšem jen do chvíle, než začali separatisté z Východního Timoru hrozit světu použitím biologických zbraní. Nepochybně pátráte po významu slov Pandora Tomorrow – právě touto frází vůdce timorských guerril Suhadi Sadono (napadne vás herní série s vtipnějšími jmény než Kombajn a Suhadi?) odkládá vypuštění smrtelného viru o jeden den a přeneseně tak drží pověstnou Pandořinu skříňku zavřenou.
Mezi členy Third Echelon se protentokrát zamíchá také velitel další frakce jménem ShadowNet. V rámci hlavní kampaně působí především jako zásobovatel informacemi, hlavní roli ovšem ShadowNet sehraje až v multiplayeru. Cílem osmi hlavních misí, jenž se dále větví do menších celků, je pochopitelně zastavit Sadonovu hrozbu a včas zajistit zničení zbývajících virových kapslí.

Nové Samovy schopnosti se mohou zdát zpočátku jako vyložené marginálie, ale pravý opak je pravdou. K obrozené škále pohybů se dostanu za chvíli, podívejme se zatím na schopnosti hvízdání a úderu pěstí. V původní hře šlo pískat jen prostřednictvím diverzní kamery, nyní tuto bohulibou schopnost ovládá i Sam osobně a překvapivě se jedná o možná nejsilnější zbraň ve hře vůbec.
Zatímco vrhání plechovek, lahví a bůhvíčeho ještě slouží spíše k odlákání nepřátel, zahvízdání přiláká osoby v doslechu ke zdroji zvuku, tedy Samovi. Není elegantnější způsob, jak se zbavit strážného, než na něj hvízdnout a temném koutě ho buď zastřelit, uškrtit nebo mu dát pěstí.

Ano, pěstí. Teprve při hraní Pandory Tomorrow jsem si uvědomil, jak mi tato možnost dříve chyběla, přitom jde o zcela přirozenou možnost, jak vyřešit konflikt nablízko. Pokud se vám povede osobu trefit do zátylku, realisticky padne okamžitě do bezvědomí, zatímco po úderu zepředu následuje „opilé kývání“, shodné s výsledky použití Ring Airfoil nábojů.
Velkou roli opět hrají speciální pohyby, kterými Sam Fisher nešetřil už dřív. Znovu je tak možné přitisknout se velmi těsně ke stěnám, lézt po plotech, okapech nebo trubkách, ručkovat po ochozech nebo po laně a třeba se po laně i spustit z místa na místo. Mezi novinky patří možnost zavěsit se na lano nebo trubku za nohy a pistolí likvidovat nepřátele pod sebou. Nebo tzv. half split-jump, kdy se lze zapřít nohama v úzkém prostoru a vyskočit ještě o kus výš. Trochu mě zklamalo nenaplnění slibu, že právě split-jump a vůbec různé specialitky se dočkají více možností použití. Split-jump jsem použil při celé hře jedinkrát, half split-jump asi třikrát.

Náplastí je alespoň možnost omračovat nepřátele prostě tím, že na ně z výšky seskočíte. Velmi efektní je tzv. SWAT move, jakási blesková pirueta mezi dveřmi, při které vás nedovede nikdo spatřit. Nepochopitelně se již nekoná možnost dvojitého skoku při odražení od stěny, který by se leckdy při hře hodil. I tak je ale škála pohybů dost nápaditá a rozhodně převyšuje standardní nabídku jiných her.
Po dohrání singleplayerové kampaně jsem byl rozhodnutý hru hodnotit okolo 85%, ale chyběl stimul pro vyšší procenta, když hratelnost je až příliš podobná originálu a přitom se hra prodává za plnou cenu. Potom ale přišlo obrovské překvapení jménem multiplayer, který bez váhání označím za revoluci. Nejedná se totiž pouze o jakousi nástavbu singlu, ale o úplně samostatnou hru, což potvrzují i separátní spouštěcí soubory.

Proti sobě nastupují týmy ShadowNet a ARGUS. ShadowNet je skupina agentů, jejichž schopnosti jsou většinou podobné těm Samovým, zatímco ARGUS je skupina žoldáků. Obě skupiny jsou absolutně odlišné, a to až do té míry, že vojáci ARGUSu sledují hru z pohledu první osoby, zatímco ShadowNet klasicky z pohledu třetí osoby.
Nemusím zdůrazňovat, že už tímto zásadním rozdílem se herní možnosti posouvají zcela mimo zažité hranice, ale tím zdaleka možnosti multiplayeru nekončí.
ARGUS nemá klasické speciální módy vidění, místo toho jejich všestranné pušky disponují baterkou a laserem. Použít lze také módy pohledu zvýrazňující pohyb nepřátel a jejich gadgets. Vedle toho má ARGUS ve výbavě řadu vlastních speciálních hraček, jako jsou miny, detektory hráčů ShadowNet, granáty atd. Hráči ShadowNet také nejsou pouhými klony Sama Fishera, pro začátek je jejich rychlost vcelku omezená, což však nahrazují drsnými možnostmi útoku zblízka. Puška ShadowNet střílí elektronické výboje, které dovedou paralyzovat nepřátele, ale také vyřadit z provozu kamery, lasery, detektory pohybu apod. Obzvláště lahůdkové jsou pak ony útoky zblízka, lze vzít nepřítele pod krkem a buď ho uškrtit nebo omráčit.

Hrát lze maximálně v týmech po dvou, ale dost velkou roli hraje hlasová komunikace. Mapy jsou velice tmavé a orientovat se není snadné, kooperace s kolegou se tak stává základním stavebním kamenem úspěchu. Herní módy jsou tři: v Neutralization musí ShadowNet zničit určitý počet virových kontejnerů, které ARGUS chrání, Extraction je variací na CS, kde jsou však rukojmí nahrazeni přenosnými kontejnery, a nakonec Sabotage je vlastně prodlouženou variantou Neutralization, kdy musí hráči ShadowNet vir ještě definitivně zničit.

Linky:

http://www.splintercell.com/ - www.splintercell.com/