počítačů (routerů), kterými datagram procházel. ( Router si informacemi o délce cest postupně rozšiřoval svoje tabulky, asi jako kdyby si uživatel tyto informace postupně zapisoval z každého použití příkazu traceroute .) Záhy se ukázalo, že většina cest vychází kratší přes Vídeň a že tak linka do Rakouska je stále přetěžována oproti nepříliš kapacitně využívané lince do Holandska. Proto byl dočasně využit zcela jiný (triviální) algoritmus směrování, který vycházel z IP-adresy počátečního počítače. Datagramy z Dejvic (z ČVUT a VŠCHT) byly směrovány do Holandska, datagramy ze zbytku republiky pak do Rakouska. Tato situace trvala pochopitelně jen asi 2 nebo 3 týdny, než se podařilo vybrat jiný algoritmus ( a získat pro router příslušný program ). Za povšimnutí z celé situace snad stojí to, že směrování ( IP-routing ) se může řídit také adresou odesílatele datagramu ( počáteční IP-adresou ). T.č. se to například využívá v routerech, které rozhodují, zda datagram z některých (uzlových) měst bude cestovat po linkách CESNETu anebo po ATM-spojích v síti TEN155-CZ.

Současné routery jsou schopny pro IP-routing používat nejen informace o zatížení linek, ale dokonce i údaj o cílovém portu, který ovšem není uveden v IP-hlavičce. Musejí se tedy zabývat i datovou částí IP-datagramu a pokud ta začíná TCP-hlavičkou, je v datagramu informace o portu. A tak mohou být směrovány IP-datagramy odpovídající některé funkci Internetu jinudy, než řekněme IP-datagramy přenosu pošty, dokonce lze přenos IP-datagramů některých funkcí na určitém routeru preferovat. Možná pravý opak těchto věcí se lze někdy dočíst ve starší literatuře o Internetu, kde se vychází z koncepčně vlastně správnější představy, že IP-routery se zabývají jen IP-hlavičkami datagramů, protože by routing zdržovalo, kdyby se ještě musela analyzovat datová část IP-datagramu. Změna tohoto pojetí v současnosti je dána výkonností a účelovým zaměřením počítačů používaných pro IP-routing. Takto lze dokonce zakázat směrování některých datagramů podle údajů vztahujících se k portu. Tento problém se už spíše dotýká konstrukce firewallů ( zařízení, jež se snaží kvůli různému účelu zamezit přenosu datagramů té či oné internetovské funkce ).

To vše ale neřeší podstatným způsobem zásadní problém IP-routingu, a to nalezení cesty k určitému počítači. ( Problém, který v předchozím historickém ohlédnutí do našich začátků Internetu se vyřešil někde v Rakousku.) V samých počátcích Internetu byla možná představa, že úvodní čísla IP-adres budou nějakým způsobem korespondovat s linkami k jednotlivým podsítím. ( Analogicky začátku Internetu u nás. ) S postupným rozšiřováním sítě Internet, budováním dalších spojení a změnami v jejich topologii se prakticky nedá takovýchto vazeb již využívat. S prudkým nárůstem počítačů zapojených do Internetu okolo přelomu 80. a 90. let se více méně musela opustit i snaha, aby alespoň významné uzlové routery věděly o všech IP-adresách ( přesněji počátcích IP-adres ) přidělených pro podsítě. Věděly pouze o nejvýznamnějších (největších a nejbližších), které měly s informacemi o směrování uloženy v tabulce. Tabulky si mohou routery vytvářet a pak aktualizovat různým způsobem a podle způsobu použitých metod a algoritmů se pak v Internetu rozlišují a nazývají způsoby routingu.

Pokud k některé (cílové) IP-adrese nenalezne router žádnou informaci ve svých tabulkách, využije tzv. defaultního směrování - default route . Datagramy neznámých cílových adres směruje vždy na jednu určenou linku. ( Jako bylo u nás na onom prvním routeru do Lince.) Pochopitelně takto může dojít i k situaci, že IP-datagram se znovu vrátí na router, kde již jednou byl. Pokud to router nerozpozná a pošle datagram opět stejným směrem, vyprší časem životnost IP-datagramu aniž byl úspěšně doručen. V tom případě (nejpozději) router, na němž skončila životnost datagramu, odesílá ICMP-zprávu, že datagram nedorazil k cíli. Tu ovšem zasílá na IP-adresu počátečního počítače. Pokud zjistí, který router jej nevhodně směroval, může jemu poslat ICMP-žádost o změnu směrování.

Možnosti protokolu ICMP ovšem plně nepokrývají případy, které přitom mohou nastat a nedá se s jejich pomocí zaručit vždy správné nalezení cesty. V podstatě čím bohatší (hustší) topologie pro možné směrování datagramů, tím obtížnější může být nalezení správné cesty v Internetu. ( Například i proto, že ICMP-zpráva o nedoručení IP-datagramu se na počáteční počítač může vracet přes zcela jiné IP-routery a původní routery tak ani nemusí mít šanci se dozvědět o slepé cestě.) Na takovéto problémy, které je nutno v síti Internet řešit, upozorňovali na začátku 90.let někteří odborníci.

Problém se podařilo překonat ( možná ale jen oddálit ) budováním "informačních dálnic" [9], tím je myšleno budování a využívání vysokokapacitních přenosových spojů. Situaci bychom mohli připodobnit k problému, který si každý snadno asi dokáže představit, volbě trasy, po níž je nejlepší jet u nás automobilem z Chebu do Olomouce. Po nynějším dobudování dálnice na západ