od Plzně vyjde podle většiny kritérií jako nejlepší řešení najet co možná nejblíže od Chebu na dálnici a po ní pak pokračovat směrem Praha, Brno a po rychlostní komunikaci dále do Olomouce. I v mnoha jiných případech většinou vyjde strategie (algoritmus) nejbližšího napojení na čtyřproudovou komunikaci jako nejlepší, a nakonec je skoro zbytečné zdlouhavě zvažovat různé jiné trasy a cesty právě proto, že síť našich čtyřproudových komunikací má (dosud) velmi jednoduchou topologii. Pro srovnání jen uvažme varianty a rozhodování v případě, že bychom museli jet pouze po (husté) síti obyčejných silnic.
A stejným způsobem existence (menšího počtu) vysoce kapacitních přenosových spojů usnadňuje rozhodování o směrování IP-datagramů. ( A rovněž pak lze s daleko větší pravděpodobností určit, na který router by měl směřovat ICMP-požadavek pro opravu směrovací tabulky.) Ne nepodobně pozemním trasám se tak v tomto pojetí snad i výstižně zavedl pojem "informačních dálnic".


Internet a vícevrstvá architektura

V podstatě souběžně s koncepcí Internetu se koncem 70.let začíná do povědomí dostávat sedmivrstvý model architektury počítačových sítí. Velmi často se o něm hovoří jako o 7 vrstvách architektury ISO OSI . ISO je zkratkou International Organization for Standardization, jejíž jedna komise vytvářela standardy pro komunikační sítě známé jako OSI - Open Systems Interconnection. Standardy byly rozděleny do 7 úrovní, podle toho jaké části hardwaru a softwaru se týkají. Označovány jsou, počínajíc nejnižší vrstvou, jako vrstva: fyzická, linková, síťová, transportní, relační, presentační, aplikační. Tímto rozdělením se důsledně řídí sítě, které jsou plně budovány na rozhraní X.25 .

V Internetu ale 7 vrstev nenajdeme. Pokud bychom se důsledně dívali na Internet jako jen na to, co je v celé této síti jednotné, dá se asi nejvýstižněji říci, že Internet má vrstev 3,5 . Vztah sedmi vrstev ISO OSI k internetovskému prostředí ilustruje následující obrázek:


vrstvy ISO OSI síť Internet

------------------------
| aplikační | -------------------------
------------------------ | |
| presentační | | internetovské |
------------------------ | funkce |
| relační | | |
------------------------ -------------------------
| transportní | | T C P - část |
------------------------ -------------------------
| síťová | | I P - část |
------------------------ -------------------------
| linková | | komunikační prostředí |
------------------------ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _
| fyzická |
-----------------------

Obr. 2

Část TCP je transportní vrstva, IP-část odpovídá vrstvě síťové. Vrstvy relační a presentační se dají v Internetu těžko nalézt. Nad částí TCP jsou již jednotlivé (uživatelské) funkce Internetu, jejichž chování v síti popisují RFC-dokumenty. Z těchto funkcí jsou nejrozšířenější FTP, TELNET, SMTP, Gopher, WWW , jak již bylo zmiňováno na začátku této kapitoly.
Pod IP-částí je úroveň obhospodařovaná instalovaným komunikačním systémem. RFC-dokumenty v řadě případů popisují také způsob realizace přenosu IP-datagramů v komunikačním prostředí. Faktem ale je, že kdyby bylo vkládání IP-datagramů do komunikačních paketů realizováno způsobem jiným, nic by to v zásadě nezměnilo na práci v prostředí Internetu. Samozřejmě by se například nemohl převzít modul (driver) TCP/IP , ale musel by být speciálně naprogramován. Obdobně může být někde Internet provozován na komunikačním rozhraní, o němž se v dokumentech Internetu ani nehovoří. Proto je zde tato v pořadí čtvrtá popisovaná úroveň brána z hlediska nezbytnosti v Internetu jako tři a půltá.