Přenosová rychlost vs. přenosový výkon

Podobně jako k rychlosti provádění strojových instrukcí musíme při datových přenosech přistupovat i k rychlosti přenosové. Jde opět o veličinu nominálního charakteru, kterou je vhodné chápat jako vyjádření toho, jak dlouho trvá přenos jedné elementární jednotky informace, tedy jednoho bitu. Takže když se například někde něco přenáší rychlostí 10 Mbps (megabitů za sekundu), pak je třeba tomu rozumět tak, že přenos jednoho bitu zabere jednu desetimilióntinu sekundy. Nikoli tak, že za jednu sekundu se přenese 10 „mega" bitů, za deset sekund 100 „mega" atd. Mějme to na paměti, například i v souvislosti s Ethernetem.

„Efektivní" alternativou k nominální přenosové rychlosti je v datových přenosech veličina, označovaná nejčastěji jako „přenosový výkon" (anglicky: throughput, doslova: propustnost), ale někdy také jako „informační rychlost". Tento druhý možný název šikovně vystihuje jednu důležitou specifiku datových přenosů: aby bylo možné přenést určitý počet „užitečných" bitů (resp. bitů vyjadřujících určitou informaci), je nutné ve skutečnosti přenést navíc i určité režijní bity, nutné pro korektní fungování přenosových mechanismů. Jde například o nejrůznější kontrolní součty, sloužící potřebám detekce neporušenosti datového obsahu při spolehlivých přenosech, či o různé adresy příjemců a odesilatelů, identifikátory obsahu, hodnoty čítačů vyjadřujících pořadí atd.

Přenosová rychlost existenci těchto režijních bitů nebere v úvahu, zatímco přenosový výkon ano. Přenosová rychlost říká, jak dlouho trvá přenos jednoho bitu a nezajímá se o to, zda jde o režijní bit či o bit nesoucí „užitečnou" informaci. Naproti tomu přenosový výkon obě situace již rozlišuje, všímá si pouze „užitečných bitů" nesoucích informace, a vyjadřuje tudíž množství „užitečných" dat, které je daná přenosová cesta schopna skutečně přenést. Navíc jde o veličinu „efektivního" charakteru, která bere v úvahu průměrné chování vztažené k delším časovým úsekům.

Problém je ovšem v tom, že není nijak lehké exaktně definovat co jsou „užitečná" data, a co jsou data režijní. Proto je obtížné přesně definovat i samotný přenosový výkon, i když při intuitivním pohledu je to vcelku jednoduché. To je zřejmě také hlavní důvod, proč se v běžné praxi s přenosovým výkonem moc nepracuje, a místo toho se používá především přenosová rychlost. Může to ale mít ostatně i trochu jiné důvody, než jen obtížnost a vágnost definice přenosového výkonu: říci například o Ethernetu, že pracuje s přenosovou rychlostí 10 Mbps, je jistě působivější než prozradit, že jeho přenosový výkon v reálných podmínkách bývá někde mezi 3 až 4 Mbps.