Faktory ovlivňující přenosový výkon

Jak jsme si již naznačili, na přenosový výkon mají vliv různé „režijní" bity, přenášené spolu s bity „užitečnými". Kromě toho je zde ale celá řada dalších vlivů, které působí směrem ke snižování přenosového výkonu vůči nominální přenosové rychlosti. Jde například o asynchronní způsob komunikace, při kterém mohou mezi jednotlivě přenášenými částmi dat (jednotlivými znaky, bloky atd.) existovat libovolně dlouhé prodlevy. Ty nominální přenosová rychlost nebere do úvahy, zatímco přenosový výkon ano.

Přenosový výkon dále bere do úvahy například fungování mechanismů zabezpečujících spolehlivost přenosu - dojde-li například k poškození přenášeného bloku a ten musí být přenesen znovu, na přenosovou rychlost to nemá vliv, ale přenosový výkon to samozřejmě znatelně zmenšuje.

Další zajímavý vliv je možné dokumentovat na již citovaném příkladu Ethernetu. Ten počítá s existencí tzv. sdíleného přenosového média, do kterého může v principu vysílat kdokoli, ale v praxi musí zaúčinkovat vhodný mechanismus, který v případě vícenásobného zájmu rozhodne kdo bude moci vysílat a kdo musí počkat. Ethernet používá pro tyto účely přístupovou metodu CSMA/CD, jejíž samotná podstata také zavádí určitou režii snižující přenosový výkon oproti nominální přenosové rychlosti. Navíc jde o tzv. neřízenou přístupovou metodu, a její režie při zvyšující se zátěži významně vzrůstá.

Možnosti zvyšování přenosového výkonu

Vedle celé řady „režijních" faktorů, která v datových komunikacích působí směrem ke snižování přenosového výkonu oproti přenosové rychlosti, však existují i takové vlivy, které působí opačně. Jde zejména o mechanismy on-line komprese, zabudovávané do dnešních telefonních modemů. Například modemy dle standardu MNP 4 dokáží komprimovat data v poměru 2:1, a modemy využívající standard V.42bis dokonce v poměru 4:1. Jednoduchým výpočtem pak lze zjistit, že například pro modem o přenosové rychlosti 28,8 kbps by při maximální kompresi mohl teoreticky dosahovat efektivního přenosového výkonu 115,2 kbps (ovšem bez uvážení vlivu opačně působících faktorů).

V praxi je ovšem situace poněkud střídmější - komprimační mechanismy, zabudované do modemů, totiž musí fungovat v reálném čase, a nemohou tudíž být příliš efektivní. Také citovaná úroveň komprese (až 4:1) je spíše horním odhadem, zatímco reálně dosahované úrovně komprimace bývají nižší. Záleží přitom i na konkrétní povaze dat, která jsou přenášena - jde-li například o soubor, který byl zkomprimován již před svým přenosem (některým výkonnějším kompresním prostředkem), pak pokus modemu o jeho další kompresi pomoci „hloupějších" kompresních prostředků vede ve skutečnosti na jeho zvětšení, a tudíž na faktické snížení přenosového výkonu.