Informace je význam jaký člověk přisuzuje údajům. Údaje (data) mohou mít různý tvar např. čísla, znaky, příkazy, povely atd. Fyzikální veličina nesoucí informaci se nazývá signál. Způsoby zpracování a využití signálů se zabývá informatika. Z hlediska počítačů jsou informace vstupující do počítače - informace vstupní a informace výstupní.

Počítače dělíme

analogové
číslicové
hybridní
analogové - Pracují se spojitě měnícími se signály (veličinami) např. proud a napětí.

číslicové - Počítače vyjadřují veličiny číslicemi, které se zobrazují elektrickými veličinami.

hybridní - Spojují v sobě číslicové i analogové části počítače.



ANALOGOVÉ POČÍTAČE

Pro svoji činnost využívají modelování na základě matematických podobností. Dělí se z mnoha hledisek. Nejrozšířenější jsou elektronické a hlavní funkce vykonávají tzv. operační jednotky. Mohou být v provedení jak ss tak i v st. Pro vlastní modelování se používají ss. K jeho základním jednotkám patří tzv. pasívní jednotky (sčítací odpory, kondenzátory, derivační a integrační články).

K aktivním částem patří operační zesilovač. Spojení aktivních a pasívních částí jsou tvořená vlastní operační jednotkou, které jsou určitý děj schopny modelovat. Podle funkce se dále dělí analogový počítač na matematické stroje, simulátory, trenažéry (pro výcvik pilotů letadel, lodí). Analogové počítače se neustále zdokonalují a slouží v technické praxi.



ČÍSLICOVÉ POČÍTAČE

Tyto počítače pracují se dvěma stavy 0 a 1. Od roku 1952 dominuje ve výpočetní technice Van Neumanova architektura, která se vyznačuje minimálními hardwarovými nároky a částečně i velmi jednoduchými softwarovými strukturami. Z těchto důvodů představuje tato architektura stále ještě páteř dnešní výpočetní techniky.

CPU má střadač pro zpracování aritmetických a logických funkcí, instrukční registr pro čtení a dekódování instrukcí, čítač instrukcí pro řízení adresové sběrnice a indexový registr pro krátkodobé uchovávání dat při zpracování numerických a logických operací. pro vstup a výstup dat jsou navíc ještě zapotřebí odpovídající rozhraní I/O porty (input, output).



Princip: mikroprocesor přečte instrukci tak, že nejprve vyšle adresu na adresovou sběrnici, přitom reaguje programovatelná pamě? vysíláním datové informace pro datovou sběrnici. Mikroprocesor přečte instrukci z datové sběrnice a uloží ji do registru instrukce, kde je dekódována a pak prováděna. V první fázi se instrukce čte a dekóduje, ve druhé fázi se provádí vlastní funkce instrukce.