Turbo Pascal

Turbo Pascal

Program začíná hlavičkou, která definuje jeho jméno. Jméno programu uvádí klíčové slovo program. Strukturu programu v Turbo Pascalu lze vyjádřit následujícím schématem:



program ; {hlavička programu}
{direktivy překladače }



uses ;
label ;
const ; {deklarační část}
type ;
var ;
procedure; function;
;



begin
; {příkazová část}
end.

Program je tedy rozdělen do 6 deklaračních částí. Všechny deklarační části však nemusí být uvedeny. Každou deklarační část uvádí příslušné klíčové slovo. Definice jednotek

Klauzule uses v programu uvádí seznam jednotek, které má překladač prohledávat při překladu programu. Jednotlivé jednotky se v seznamu oddělují čárkami, seznam se musí ukončit středníkem. Do seznamu lze uvádět jednotky standardní i vlastní. Příklad

uses

CRT, DOS, Moje;


Deklarace návěští, sekce label

Deklaraci návěští uvádí klíčové slovo label. Návěští definuje místo, na které se provádí skok příkazem goto. Návěští je posloupnost číslic v rozsahu 0-9999. Turbo Pascal umožňuje i používají identifikátoru ve funkci návěští. Příklad

label 5,6,7;

begin. . . .
goto 5;. . . .
5:. . . .
end.



Deklarace konstant

Klíčové slovo const uvádí deklaraci konstant v programu. Konstanty jsou prvky v programu, které v průběhu provádění programu nemění svou hodnotu (kromě typových). Konstanty mohou být číselné (integer, real), znakové (char), řetězcové (string), logické (boolean) aj.

Příklad

const

A =1; {číselná konstanta}

B =$F; {hexadecimální číslo}

LF =#10; {znaková konstanta}

RET =´ABC´; {řetězcová konstanta}

Konstanty se mohou vyjadřovat ve všech datových typech a formátech. Například číselné konstanty typu word nebo byte se mohou vyjádřit dekadicky nebo hexadecimálně. Hexadecimální vyjádření musí být uvedeno znakem $. Podobně je tomu i u znakových konstant, které se mohou vyjádřit přímým zápisem znaků ohraničeného apostrofy nebo jeho ASCII kódem uvedeným znakem #. Deklarace proměnných

Deklarace proměnných se uvádí klíčovým slovem var. Do deklarace se zapíše seznam identifikátorů, které označují proměnné a jejich typ.

K vyjádření typu lze použít klíčové slovo, které vyjadřuje některý ze standardních typů (integer, byte, word, string ...) nebo uživatelem definovaný identifikátor typu. Identifikátor proměnné se od datového typu odděluje dvojtečkou.

Příklad

var

a :integer; {celočíselná proměnná}

b,c :string; {řetězcová proměnná}

d :boolean; {logická proměnná}

Deklarace proměnné má platnost v bloku, kde byla provedena. Když byla proměnná deklarována na začátku programu, můžeme se na ní odvolávat ve všech procedurách programu. Pokud je deklarace proměnné uvedena ve vnořené proceduře nebo funkci, pak se na ní můžeme odkazovat pouze v rámci této procedury nebo funkce. Deklarace proměnné ve vnořeném bloku, která se jmenuje stejně jako proměnná v nadřazeném bloku, nezpůsobí změnu hodnoty proměnné v nadřazeném bloku. Proměnné deklarované vně procedur a funkcí se nazývají globální a jsou uloženy v datovém segmentu programu po celou dobu běhu programu. Proměnné deklarované uvnitř procedur a funkcí se nazývají lokální a vytvářejí se v době výpočtu v zásobníkovém segmentu.