Ochutnávají často i studená zrna při zpracování i hotové, určují její hodnotu a cenu. Musejí přitom rozeznávat nejen chuť, složení, barvu, ale i vůni, ta může být např. ovocná, karamelová nebo čokoládová. Mletí kávy se nesmí provádět příliš brzo, ale až před spotřebou. Nejdéle tedy vydrží skladování ještě zelená káva, prý až 10 let. Už jako upražená mletá ztrácí velice rychle chuť a vůni.
Historie Kávy
První zmínky o kávě se dochovaly v rozmanitých bájích a pohádkách. O objevitelých zázračných bobulí existuje řada mohamedánských legend, které přežily staletí a tradují se dodnes.
Z 6.století před naším letopočtem pochází informace o tom, že v Africe byla používána kávová zrna jako platidlo a pojídána jako jídlo. Později se smíchávala s živočišným olejem a uhnětená do kuliček poskytovala výživu při dalekých cestách přes poušť. Obecně se traduje, že kávu objevil etiopský pasák Kaldi, který si všiml, že jeho kozy jsou po bobulích „více živé“. Zkusil je sníst sám a zjistil, že mu bobule dodávají energii a chuť do života. Lidé prý začali dávat bobule k ohni potom co zjistili, že kávovník při požárech příjemně voní. V 6. století našeho letopočtu se kávovníky začaly pěstovat v Jemenu. V 15.století ho začali lidé kultivovat a zušlechťovat.
O kávovníku se dále vyjadřují filozofové ve svých lékařských knihách. (Byl to např. v 10.století Rhazes). V klasickém období arabské medicíny vysvětluje Ibn Sina Avicenna léčivé vlastnosti kávovníku takto: Osvěžuje pamět a čistí kůži.
Kávovník se stal předmětem obchodu.
Ve 13. století se kávová zrna začala pražit a připravovaly se z nich i nápoje. Nejdříve v tehdejší Arábii a potom i v Turecku a Iránu. Jiné země ani africké o přípravě tohoto nápoje nevěděli ještě velice dlouho.V roce 1517 se již káva pije v Cařihradu. Píší o ní i cestovatelé. Do světa se ale kávovník nebo káva dostávala postupně. Až v 17.stol. ji Holanďané dovezli do své kolonie na Jávu. Po nich následovali britové a francouzi, kteří zakládali plantáže v karibských koloniích. Do Brazílie pronikla v roce 1727.

Káva v Evropě
Arábie začala sice kávu vyvážet i na Západ, ale každá bobule musela být zničena vařící vodou, aby neklíčila. Přesto v roce 1517 ji Turci propašovali do Turecka a tam ji tajně konzumovali. Obávali se hlavně mohamedánských kněží, kteří nepovolili pití kávy, jakožto rozmarného nápoje podobnému alkoholu. Zákaz musel být, ale „nutně“ zrušen. Od tohoto historického okamžiku vozili Turci sebou vaky s kávou a to i při výbojích. Po vpádu Turků do Evropy v 17. století byly Turci sice vyhnáni zpět, ale zůstala po nich káva.