Toto rozhodnutí je
delimitováno některými faktory, zejména
- účelem, k jehož dosažení má být budoucí právní norma prostředkem,
- základními právy a svobodami občana a člověka a obecně uznávanými právními zásadami, které připravovaná právní norma musí respektovat,
- daným stavem právního řádu, do kterého nová právní norma musí vstoupit souladně, tzn., že zákonodárce si musí být při přípravě nové právní normy vědom jejího vztahu k jejímu normativnímu okolí, její právní i sociální interakce s právními normami z tohoto normativního okolí a musí jasně stanovit event. potřebu derogace popř. novelizace některých z nich,
- při přípravě nové právní normy je třeba vzít v úvahu hospodářský – finanční – efekt jejího působení, což je důvod tohoto, že u návrhů nových zákonů se zpravidla vyžaduje též informace o pravděpodobných nákladech, které působení nového zákona bude vyžadovat.
b) Dalšími stádii realizace legislativního záměru pak jsou
- vypracování osnovy navrhovaného právního předpisu a popř. předtím ještě
vypracování jeho zásad,
- předběžné meziresortní, popř. širší, projednání osnovy nebo popř. zásad, tj. tzv.
připomínkové řízení,
- formální podání relevantního legislativního návrhu orgánu příslušnému o něm
rozhodnout,
- jeho projednání v tomto orgánu,
- jeho přijetí – vznik platnosti právního předpisu,
- publikace právního předpisu zákonným způsobem.
d) Uvedené schéma realizace legislativního záměru je obecné, vychází však
z legislativního procesu vedoucího ke vzniku zákona. U přípravy podzákonných
právních předpisů bývá odlišné a zejména jednodušší. Viktor Knapp – Teorie práva – C.H.BECK 1995 – ISBN 80-7179-028-1.