Hokej na Slovensku

HISTORIE
V roce 1920 založili bývalí čeští hráči J. Fleischmann, J. Řezáč a dr. M. Brož v Košicích první hokejový klub (ČsŠK Košice), další kluby vznikly postupně v Bratislavě, Banské Bystrici a Žilině, ale hokej na Slovensku se dlouho vyvíjel poněkud ve stínu hokeje v Čechách. Společný Československý svaz ledního hokeje zastřešoval společné soutěže, ve kterých ale kluby ze Slovenska dlouho nezářily, navíc jich ve čtyřicátých letech bylo i málo – zatímco v Čechách působilo téměř tisíc klubů, na Slovensku jich bylo všehovšudy 34. V roce 1925 se ve Vysokých Tatrách konalo mistrovství Evropy v tomto sporu, které zájem o hokej zvedlo – v následujících třech sezónách se začalo hrát v Prešově, Nitře, Trnavě a ve Vysokých Tatrách. Jedenatřicátého prosince 1929 byla ustavena Slovenská župa kanadského hockeye, která v letech 1938 – 1944 v době tzv. Slovenského štátu pořádala samostatnou slovenskou ligu, která se hrála i na prvním zimním stadiónu, který byl v roce 1940 otevřen v Bratislavě. Po válečných sezónách se znovu Slovensko spojilo s Českem a hrálo i společné soutěže. Do prvního ročníku společné poválečné ligy byly zařazeny čtyři týmy ze Slovenska (VŠ a ŠK Bratislava, ŠK Banská Bystrica a HC Tatry). Do roku 1963 hráli Češi a Slováci společnou první a druhou celostátní ligu, od roku 1964 se už druhá nejvyšší soutěž rozdělila geograficky na dvě skupiny. Slovenské kluby získávaly i republikové tituly: Slovan Bratislava (jako první slovenský klub v historii československého hokeje, sezóna 1978/79), VSŽ Košice (1986 a 1988) i Dukle Trenčín (1992). Na úspěších Československého hokeje se různou měrou podíleli i Slováci, prvním mistrem světa se stal Ladislav Troják (1947), kterého následovali Vladimír Dzurilla, Rudolf Tajcnár a Julius Haas. Ti v Praze přispěli k titulu v roce 1972, a našli i následovníky – žádný další velký úspěch Československa se bez Slováků neobešel. Po rozdělení Československa na začátku devadesátých let přešlo nástupnictví na Česko, Slováky čekala cesta mezi elitu ze skupiny „C“ mistrovství světa. Slováci vyhráli v roce 1994 skupinu „C“, o rok později i „béčko“ a v roce 1996 se premiérově představili mezi nejlepšími týmy světa v Rakousku. Do Vídně to slovenští fandové neměli daleko a svůj tým přijeli podporovat v hojném počtu, ale radosti se ještě nedočkali – Slováci skončili desátí. To bylo jejich nejhorší umístění v „A“ skupině mistrovství světa, které v dalších letech vylepšili a dokonce získali i tři medaile.