Lidská řeč vznikla v pradávných dobách, kdy prvotní lidé začali vytvářet společnost. Tato řeč se pak při rozvoji práce zdokonalovala a umožňovala lidem lépe předávat zkušenosti a poznatky.



Jazyk je vždy společným majetkem určitého společenského celku, slouží tomuto společenství jako nástroj dorozumívání a je společný pro všechny jeho členy. V nové době je takovým společným celkem, který užívá stejných jazykových prostředků, zpravidla národ, historicky vzniklá forma pospolitosti lidí, jejímiž základními znaky jsou vedle ustálené společné podoby řečí zpravidla i společné území, stejné hospodářské podmínky a společná kultura.

Národním jazykem v užším slova smyslu rozumí se celonárodní jazykový útvar, zpravidla spisovný jazyk, který se vyvinul na podkladě některého nářečí.



Jazyk se vyvíjí v souvislosti s vývojem společnosti, které slouží, s dějinami lidu, který je jeho tvůrcem a nositelem. V poslední době se často diskutuje o východiskovém vztahu jazyka a společnosti. Je to společnost a její kultura, která ovlivňuje jazyk, nebo opačně jazyk má vliv na kulturu společnosti? Proč například Arabové mají kolem 6 000 slov nějakým způsobem spjatých s velbloudem a Eskymáci množství výrazů, které pojmenovávají různé typy sněhu? Jaký dosah mají tyto lingvistické rozdíly? Znamená to, že lidé mluvící jedním jazykem zažívají jinou sociální realitu jako uživatelé jiného jazyka? Formuje jazyk i náš způsob vidění světa? Nebo naopak jazyk odráží potřeby člověka?



Oblast jazyka/jazyků a jejich nejrůznějších výrazových polí byla původně mnohotvárná jako říše přírody. Podle Josepha Potha1, ředitele nově zřízené jazykové divize UNESCO, existuje ve světe kolem 6 000 jazyků. Florian Coulmas2 uvádí, že pěti nejvýznamnějšími jazyky – čínštinou, angličtinou, španělštinou, ruštinou, hidnuštinou – dnes mluví 22 procent světového obyvatelstva. Němčinou, japonštinou, arabštinou, bengálštinou, portugalštinou, francouzštinou, italštinou se dorozumívá 32 procent světové populace, další sto jazyků užívá 40 procent obyvatelstva naší planety a pěti tisíci jazyky hovoří 2 procent světového obyvatelstva.



Podle toho, kolik lidí užívá daný jazyk, můžeme jazyky rozdělit na ty „velké“ a „malé“.



Podíváme-li se jak jsou jazyk na zeměkouli rozšířené, objeví se jiná zajímavá pyramida. V Asii a Africe s hovoří 30 procent z uvedeného počtu jazyků, v Pacifiku 20 procent a na americkém kontinentu 16 procent.