Podle odborníků každý měsíc jednou zazvoní umíráček některému jazyku. Někteří experti jdou tak daleko, že předpovídají, že více než 90 procent jazyků ve světe vymře do konce příštího tisíciletí.



Počet evropských jazyků tvoří sice jen o něco více než 1 procento z celkového počtu jazyků světa, tj. přes 200. Jde však zpravidla o jazyky velmi starobylé, s nimiž je spjata mnohostaletá písemná kultura. Jazyková různorodost Evropy patří k nejcennějším součástem evropského kulturního dědictví na prahu třetího tisíciletí.



Je to něco, co si s ohledem na internacionalizaci a globalizaci světových politických a hospodářských procesů zaslouží naši soustředěnou pozornost, zájem a péči.



Jedním z charakteristických rysů procesů probíhajících ve světě jazyků je jejich komplementárnost: na jedné straně se může světové lidské společenství pochlubit řadou úspěchů při stabilizaci a konzervaci jazyků jakožto jednoho z nejvýznamnějších prvků světového kulturního dědictví, na druhé straně se zdá, že jsme dnes svědky vývoje, který je patrný v přírodě. V říši jazyků se očividně děje něco podobného jako v říši rostlin a zvířat: prosazují se mnohokultury – nebo jsou pěstovány? – a dobývají zeměkouli.



Jedním z významných nástrojů ke zlepšení jazykových práv malých národů žijících v Evropě a „malých“ jazyků je vedle proklamativní Všeobecné deklarace jazykových práv (Universal declaration of lingustic rights) přijaté v červnu 1996 v Barceloně za morální a technické podpory UNESCO – především Evropská charta na ochranu jazyků národnostních menšin (European Charter for Minority or Begional Languages). Tento dokument patří k takzvanému tvrdému jádru konvencí Rady Evropy.



Přijímat zákony a rozhodnutí, jež působí na život lidí a ovlivní jej, lze pouze v případě, že jim lidé budou moci dokonale rozumět. Myšlenka vytvoření Evropské unie je velice hezká, ale ještě pořád naráží na různé problémy – politické, různý stupeň hospodářské vyspělosti států, různé kultury, tradice, způsob vysvětlování výhod členství v Evropské unii a také problém jazykový. Pro řešení uvedených problémů není precedens. Dějiny jsou však plné příkladů rozpadů a pádů říší, jež neporozuměly odvěké touze lidí po národní a také jazykové identitě. Pro příklad nemusíme jít tak daleko. Před několika desítkami let se rozpadla Habsburská monarchie. Na její troskách vznikly nové menší státní útvary, mimo jiné Československo. Příkladem z nedávné doby může byt také rozpad Sovětského svazu.