Menší, již dříve existující národy se osamostatnily vytvořily samostatné republiky (Estonsko, Lotyšsko, Litva a jiné) a dnes se vrátili ke svému původnímu národnímu jazyku. Staletí potlačovaný jazyk a kultura mají dnes zelenou. Přetrvaly, existuji dál tak jako národ.



I když se v současné době preferují především anglický, francouzský a německý jazyk, myslím si, že důležité místo budou mít i nadále také „malé jazyky“. Ty velké se budou užívat především v politické a ekonomické oblasti. Předpokládá se větší profesní migrace obyvatelstva v rámci Evropské unie. Proto bude nutné nasměrovat vzdělávací systémy jednotlivých států na výuku a šíření jazyků členských státu a skrze ně na rozvoj evropské dimenze vzdělávání. Ty „malé“ se budou dále rozvíjet v rámci svého regionu, protože jsou nositeli jednak kulturního dědictví a také ovlivňují rozvoj dané společnosti.


Jsem v tomto směru optimista. „Velké“ jazyky bych přirovnala k velkým kamenům, „malé“ jazyky ke kamínkům. Pokud bychom chtěli vytvořit obraz lidstva na naší planetě, museli bychom vytvořit velkou různorodou mozaiku z velkých kamenů ale také z kamínků. Když bude nějaký kamínek chybět, obraz bude neúplný. Proto každý jazyk, velkého nebo malého národa, etnické skupiny má a musí mít i nadále svoje místo na slunci. .