Klub se v té době opíral především o výkony útočníka Briana Bradleyho, který byl v týmu Tampy nejlepším střelcem ve všech prvních čtyřech sezónách. Přínosem pro útočnou hru mužstva byli rozhodně i Evropané Petr Klíma a Mikael Andersson. V následujících dvou sezónách ale Bleskům účast v play off opakovaně unikla a klub postupně opustili jak Gratton, tak i Hamrlík. Slaboučkou náplastí na poraněnou hrdost klubu byla účast hráčů Roba Zamunera (Kanada) a Mikaela Renberga (Švédsko) na OH 1998 v Naganu. Tým se totiž v samotné NHL propadal stále hlouběji a v sezónách 1997-98 a 1998-99 skončil vždy na posledním místě ligové tabulky. Mužstvu hodně škodily jak časté změny majitele, tak i poněkud chaotické vedení kouče a generálního manažera v jedné osobě Jacquese Demerse. Ten v zoufalé snaze zlepšit výkony svých svěřenců sahal až příliš často k rozsáhlým hráčským výměnám a na výsledcích nestabilizovaného kádru se to silně projevovalo. Demers byl také podle očekávání za mizerné výkony týmu na konci sezóny 1998-99 propuštěn a jeho pozici zaujal Steve Ludzik. Novým generálním manažerem se současně stal Rick Dudley, který přišel z Ottawy. Toto nové vedení Tampy si před sebe postavilo nelehký úkol vybudovat z Lightning úspěšný tým. A to na základě dlouhodobé práce s talentovanými hráči, které by měli osobním příkladem vést ostřílení harcovníci typu našeho Petra Svobody. Že půjde o bezesporu velmi bolestný proces, ukázal jasně ročník 1999-2000. Blesky skončily až na předposledním místě celé NHL, a to ještě jenom díky tomu, že do soutěže přistoupili Atlanta Thrashers.

Naprosto stejná situace se bohužel opakovala i o rok později. Lightning v základní části nastřádali mizerných padesát devět bodíků a znovu byli celé lize téměř pro smích. Talentovaní hráči jako Brad Richards, Fredrik Modin, Vincent Lecavalier, Pavel Kubina nebo Kevin Weekes se sice snažili, seč mohli, ale prokletí nekonečných neúspěchů se jim zlomit nepodařilo. Možná i proto, že za celou sezónu prošlo kádrem Blesků pětatřicet hráčů, v to počítaje pět gólmanů. Ani desáté výročí založení klubu neoslavila Tampa výrazně zlepšenými výkony. Za hlavní pozitivum její hry lze považovat fakt, že až do konce roku 2001 patřila k týmům s nejméně obdrženými brankami. Největší zásluhu na tom měl skvělý brankář Nikolaj Chabibulin. Škoda jen, že si svoji formu nedokázal udržet i ve druhé polovině ročníku 2001-02. Mužstvo srážely do kolen i zdravotní problémy a nevyrovnaná hráčská kvalita. V důsledku toho si Lightning již posedmé za sebou nezahráli v play off.