Sedm let po rozšíření v roce 1967 měla NHL již osmnáct účastníků a bylo třeba opět měnit postupový klíč Stanley Cupu. Byl vymyšlen tzv. Preliminary Round neboli prolínací kolo. Prolínacího kola se nezúčastnili vítězové jednotlivých divizí, zatímco druhé a třetí týmy podle divizních tabulek byly seřazeny nově podle počtu získaných bodů do osmičlenné tabulky. Po dvou vítězných zápasech se pak lepší týmy probojovaly do čtvrtfinále, kde byla – již za účasti čtyř divizních vítězů – sestavena opět osmičlenná tabulka. Podle stejného klíče pak týmy sehrály série na čtyři vítězné zápasy. Také před zahájením semifinále se z postupujících týmů vytvořila tabulka, podle níž pak proti sobě stanuly první se čtvrtým a druhý se třetím týmem. I semifinále se hrálo na čtyři vítězná utkání, rovněž tak i finále. Po rozšíření o čtyři kluby bývalé WHA v roce 1979 se znovu měnil hrací kód. Nejlepší čtyři týmy svých divizí byly seřazeny do tabulky od prvního do šestnáctého a v prolínacím kole se utkalo osm dvojic - první proti poslednímu šestnáctému týmu tabulky, druhý proti patnáctému atd. až po duel osmého týmu s devátým. Prolínací kolo se však tentokrát hrálo na tři vítězné zápasy.

Další postup byl pak stejný jako u předchozího systému a od čtvrtfinále se už všechny série hrály na čtyři vítězné zápasy. Tento systém vydržel jen po dvě sezóny. Od ročníku 81-82 byl systém play-off opět pozměněn. V divizním semifinále se v každé divizi utkával první se čtvrtým a druhý se třetím týmem tabulky základní soutěže. Vítězové se pak střetli v divizním finále, které se na rozdíl od osmifinále nehrálo na tři, ale už na čtyři vítězné zápasy. Vítězní čtvrtfinalisté se podle zařazení v konferencích utkávali poté na čtyři vítězná utkání v tzv. Conference Championship (semifinále). Vítězové pak dospěli až do finále, rovněž hraného na čtyři vítězství. O pět let později se i v divizním semifinále přešlo na čtyři vítězná utkání. Poslední výraznou změnu zaznamenaly pravidla play-off v roce 1994. Systém vyřazovacích bojů v divizi byl opuštěn a týmy od té doby hrají první tři kola v rámci celé konference, která byla tehdy ovšem tvořena dvěma divizemi. Podle výsledků v základní části se osm týmů z každé konference srovnalo do pomyslné tabulky, kde první dva týmy byly vítězové svých divizí. Dalších šest týmů bylo odstupňováno podle získaných bodů, bez ohledu na pořadí v divizi. Tyto týmy spolu systémem poslední proti prvnímu, druhý proti sedmému atd. sehráli první kolo (osmifinále). Vítězové se dále střetli ve čtvrtfinále a ve finále konference. Vítěze Stanley Cupu pak určil zápas mezi vítězi Východní a Západní konference. Tento systém se používá s mírnou úpravou doposud. Onou poslední změnou bylo loňské zvýšení počtu divizí na tři, čili v pomyslné tabulce konference jsou nyní na prvních třech místech srovnáni podle počtu bodů vítězové tří divizí. Bez ohledu na pravidla play-off je ale Stanley Cup vždy zvláštní a nesmírně vzrušující událost. Událost, kdy není čas na léčení zranění, takže velikáni hokeje prostě hrají s bolestí bez ohledu na to, jak je mučivá. Obránce Jacques Laperriere hrál jednou finále se zlomeným zápěstím, brankář John Davidson zatínal zuby při hře s viklavým kolenem ve finále 1979. Montrealský levý křídelní útočník Bob Gainey jednou sehrál sérii play-off proti New York Islanders ne pouze s jedním, ale s oběma vykloubeným rameny. A v roce 1964 obránce Toronta Maple Leafs Bob Baun vstřelil v prodloužení šestého zápasu vítězný gól se zlomeným kotníkem. A protože ani v posledním sedmém utkání nepromeškal ani jedno střídání, strávil potom při léčení dva měsíce na berlích. Není pochyb, že jasně kovový zvuk Stanleyova poháru pomohl tišit jeho bolest.