Třinácté místo.
N. praví: "Ó ty místo vodstva, v němž zářící duchové jsou bezmocní, jehož voda jest ohnivá, jehož hladina jest ohnivá, jeho plameny svítí žárem, aby nebylo možno píti jeho vody pro uhašení žízně těm, kteří by se tam dostali, a aby velký byl strach před tvými hrůzami! Spatří-li bozi a zářící duchové z dálky tvou vodu, jež neuhasí jejich žízně, seznají, že se do tebe nedostanou. Tvoje řečiště zarostlo vodním rostlinstvem [vyrostlým] z moku Usirova."
Mám vodu a jsem zaplavován povodní jako tento bůh, sídlící v místě vodstva a střehoucí ho.
"Nebojte se, bozi, píti jeho vodu, neděste se ho, zářící duchové!"
Buď veleben, velký bože, v místě vodstva! Přišel jsem k tobě a ty dovoluješ mi nabrati si jeho vody, abych pil vodu z jeho toku, jako dovolil jsi to tomuto velkému bohu, pro něhož přichází Nil, pro něhož pučí tráva a zelená se rostlinstvo, aby bozi byli obdarováni z jeho úrody. Ty dovoluješ, aby přicházel ke mně Nil, mající rostlinstvo ve své moci, neboť já jsem tvůj vlastní syn na věky."

Čtrnácté místo.
N. praví: "Ó místo cheriohaské, u něhož Nil obrací se k Zedu! Nilu určeno jest téci a obilím obdarovati každé místo, kam přijde pro pokrm lidem, pro oběti bohům a zářícím duchům. Jemu patří had v kataraktu jebském, u vzniku Nilu, jenž přichází s vodou a zastavuje se u výspy cheriohaské, u svého sboru bohů, jenž jest hlavou vodstva, jehož lze spatřiti v hodině večerního ticha."
"Bozi cheriohaští! Sbore bohů, jenž jsi hlavou vodstva! Otevřte mi svá jezera, rozevřete mi své průplavy, aby se mi dostalo vody, abych měl dostatek vody, abych mohl jísti obilí, abych se mohl ukojiti vašemi pokrmy, abych se vzpružil, abych se stal sebevědomým, podobným bohu, sídlícímu v Cheriohau, aby se mi dostalo vašich obětí!"
Jsem zásoben mokem Usirovým a nebudu ho zbaven na věky věkův.

Kap. 154.
Říkání, aby mrtvola nepodlehla zkáze.
N. praví: "Buď veleben, můj otče Usire! Přišel jsem, aby dal; neporušenost tomuto mému tělu. Jsem dokonalý jako můj otec Cheprer, jenž jest jako já a nepodléhá skáze. Pojď sem a učiň silným můj dech, pane dechu, jenž povznášíš ty, kteří jsou jako ty. Trvám tebou, protože ty vytvořil jsi ze mne pána rakve a necháváš mne vstoupiti do země věčnosti jako ty, které stvořil jsi společně s otcem svým Atumem, jehož tělo nepodléhá zkáze, protože jest nezničitelný.
Nečiním nic, čeho ty nenávidíš. Nuže, ať miluje mě tvůj duch a neopoušti mne! Přijmi mě do svého průvodu, abych neshnil, což jest osud, jejž určil jsi každému bohu a každé bohyni, každému zvířeti i každému červu, jenž podlehne zkáze, když odejde duše po jeho smrti. Když ona odejde, on propadá zkáze; hnije, všecky jeho obvazy zetlívají, jeho údy se rozpadávají, kosti měknou a maso mění se v hnilobný mok, vydává hnilobný zápach a hemží se červy.
Červi však zahynou a on nepodlehne zkáze pomocí oka Švová a nezahyne, ať jest to bůh kterýkoli nebo bohyně kterákoli, jakýkoli pták nebo jakákoli ryba, jakýkoli had nebo jakýkoli červ nebo kterékoli zvíře, když vložíš oko Švovo na jeho tělo. Červi znají tebe a strach před tebou je děsí. A tak každý člověk a zrovna tak cokoliv jiného, co zemře, ať jest to jakékoli zvíře, jakýkoli pták, jakákoli ryba, jakýkoli had nebo jakýkoli červ žije, když zemře.
Dej, ať zmizí ohavnost, kterou způsobili červi, a nenech je přicházeti na mne, když se objeví! Nevydávej mne do moci tohoto vraha v ...................................................................... , usekávajícího údy, nechávajícího shníti to, co jest skryto, ničícího četné mrtvoly a živícího se vražděním! Žiju, vykonávaje tvé rozkazy. Nevydávej mne do jeho prstů, ať on nenabude moci nade mnou, neboť jsem pod tvou svrchovaností, pane bohů!
Buď veleben, můj otče Usire, jenž máš své údy, nehniješ, nečervavíš, nejsi roznášen, nezapácháš, nesetlíváš, nerozlézáš se červy! Jsem Cheprer, moje tělo potrvá na věky. Nehniji, nepráchnivím, nesetlívám, nerozlézám se červy, nepropadám zkáze pomocí oka Švová. Jsem! Jsem! Žiji! Žiji! Jsem zdráv! Jsem zdráv! Probudil jsem se, jsa spokojen, neboť nejsem shnilý, nejsem zkažen hnilobným mokem, nejsem zkomolen, není vyhnilé mé oko ......................... , nevyteklo mé ucho, má hlava není oddělena od mého trupu, nebyl mi vytržen jazyk, není ostříhán můj vlas, není vytrháno mé obočí, nebylo na mně spácháno nic zlého. Moje mrtvola trvá, nejsouc porušena, nepodléhajíc zkáze, na věky věkův.

Kap. 158.
Říkání pro zlatý nákrčník, jenž dává se zářícímu duchu na hrdlo.
"Můj otče! Můj bratře! Má matko Eseto! Rozbalte mne, abych viděl, abych byl jedním z rozbalených, kteří dívají se na Geba."
Doslov.
Má se říkati nad zlatým nákrčníkem, na němž jest napsáno toto říkadlo, a má se vložiti na hrdlo zářícímu duchu8 v den pohřbu.

Kap. 161.
Říkáni pro otevření vchodu do nebe, jež napsal Thovt pro Vennofra .....................
Re žije, želva zhynula! Uložena jest mrtvola Usira N-a v zemi, spojeny jsou jeho kosti.
Re žije, želva zhynula! Bez pohromy jest Usirev N, jenž jest v rakvi a sídlí v hrobce.
Re žije, želva zhynula! Kebehsenuf obchází kolem těla Usira N-a, aby je chránil.
Re žije, želva zhynula! .............................................................

Doslov.

Každé mumii, které namalovány budou tyto obrazy na rakev, budou otevřeny tyto čtyři brány do nebe: první na severu jest Usirev; druhá na jihu jest Reova; třetí na západu jest Esetina; čtvrtá na východu jest Nebthetina. Každý vítr, jenž jest ve své bráně, bude údělem mumie a bude vnikati do jejího nosu.
Ať nikdo z tvého okolí nespatří toto říkání! Jest to tajemství, jemuž dav nerozumí. Neukazuj ho nikomu, ani svému otci, ani svému synu, nikomu mimo sebe. Jest to vskutku tajemství, jež nikdo nemá poznati.