Mafia!

Maine, New Hampshire, Boston, Providence, New York, Cincinnati, Chicago, Dallas, St. Petersburg, Oregon a Los Angeles se potýkají s obviněními ze sexuálního zneužívání a snah zakrýt všechny stopy. Vysoce postavený biskup v Irsku rezignoval. Polský biskup, který kdysi pracoval ve Vatikánu jako papežův poradce, je vyšetřován. A objevují se obvinění na Sicílii. Francouzský biskup byl odsouzen k podmíněnému trestu za to, že neoznámil pedofilního kněze. A v Belgii byl v roce 1998 kardinál obviněn z odpovědnosti za zločiny pedofila, i když rozhodnutí bylo v odvolacím řízení změněno.

Skandály, které otřásají katolickou církví, zahrnují širokou škálu sexuálních skutků, z nichž nejznámější jsou pedofilie a znásilnění. Ale pod povrchem se skrývají další prohřešky, které jsou možná ještě horší: zneužití důvěry duchovenstvem, zakrývání stop a klamání, kterého se dopouští biskupové a kardinálové.

Věřící i nevěřící se dokážou smířit se smutnou pravdou o lidské slabosti. Co už ale není tak srozumitelné lidem zdravému rozumu a dobré vůle je široce rozrostlá institucionální korupce v církvi, díky níž mohlo k těm strašným věcem dojít, a to beztrestně.
Zpráva, ukazující, že katoličtí biskupové dostali příkaz přímo z Vatikánu, aby zatajovali sexuální zneužívání pod pohrůžkou exkomunikace, zpochybňuje tvrzení církve, že s problémem bojuje.

A co je ještě horší je, že dokument nese pečeť Jana XXIII, jednoho z nejpopulárnějších papežů moderní doby a že vyžaduje nejpřísnější utajení při potírání pedofilie uvnitř církve... Tento oficiální dokument, napsaný latinsky a potvrzený Vatikánem, dával biskupům po celém světě zcela přesné pokyny. 69 stránkový dokument, který teď vyšel na světlo, nese papežův podpis a nade vší pochybnost dokazuje, že katolická církev systematicky zatajuje případy sexuálního zneužívání svými duchovními. Datum - 1962 - indikuje, že takové zneužívání není věcí současnosti, jak se snaží tvrdit církevní vedení. Mlčenlivost se může v takto delikátních případech zdát být povinností, ale právní zástupci obětí argumentují tím, že církev používá mlčení k zatajování kriminálních činů, které má společnost nezpochybnitelné právo vyšetřit.

K dnešnímu dni stálo trestuhodné chování vůdců církev více než miliardu dolarů jen ve Spojených státech. Římskokatolická církev v USA vloni odvolala 218 kněží v důsledku obvinění ze sexuálního zneužívání, ale nejméně 34 pachatelů nadále vykonává své církevní funkce. Od 60. let 20. století bylo nejméně 850 amerických kněží obviněno ze zneužívání nezletilých, ale jen 350 z nich bylo do letošního roku odvoláno (mínus letošních 218, což znamená, že za třicet let bylo potrestáno 130 kněží).

Katolická církev má roční příjem 7,5 miliardy dolarů. Ještě významnější je její obrovský nemovitý majetek, který zahrnuje vše od katedrál a škol až po reality na plážích, zámky, golfová hřiště a televizní a rozhlasové stanice. Aktiva římskokatolické církve převyšují kombinovaná aktiva amerických gigantů Standard Oil, AT&T a U.S. Steel. Korporátní "pobočky" jako Angelus, Inc. byly v podstatě holdingovými firmami církve, které spravují lukrativní majetky, podnikají a věnují světskému mamonu. A vše je osvobozeno od daně z majetku.

O papežích a jejich "ďábelských" skutcích toho bylo napsáno dost a dost, dokonce i v katolických historických záznamech. Byl tu například Albert, od roku 1101; Anastasius, 855; Benedict IX (papež v letech 1032-1044) a dokonce Joan, vlastně žena jménem Joanna, která se vydávala za muže, získala post papeže a ještě porodila dítě.

Papež Pius II prohlásil, že Řím je "jediné město, které řídí parchanti" (synové papežů a kardinálů). Papežové měli patnáctileté milenky, dopouštěli se incestu, měli mnoho dětí a někteří byli dokonce při samotném aktu cizoložství zabiti (žárlivými manžely).
V jednu dobu dokonce v církvi nepraktikovali ani celibát. Neexistuje ani kompletní seznam papežů a během let z něj byla některá jména odstraněna a nahrazena jinými. V jednu chvíli dokonce úřadovali čtyři papežové a jeden druhého exkomunikovali. Ani věřící tehdy nevěděli, za kým stát.

Alberto Luciani, Papež Jan Pavel I zemřel nebo byl zavražděn někdy mezi 21.30 dne 28. září a 4.30 dne 29. září 1978, kdy bylo nalezeno jeho tělo. Je známo, že Luciani v té době již věděl o finančních intrikách, do kterých bylo zapleteno IOR a že měl v úmyslu "udělat pořádek" a odvolat arcibiskupa Marcinkuse a dokonce ukončit styky s Robertem Calvim, Licciem Gellim a Michaelem Sindonou. Je rovněž známo, že papež, který ho nahradil, Karol Wojtyla jako Jan Pavel II, měl se všemi těmi muži úzké vztahy, ponechal Marcinkuse ve funkci a ponechal "Vatikán s.r.o." fungovat tak jako předtím. Je také známo, že plány podpořit Wojtylu bylo přinejmenším usnadněno Ortolanim, který umožnil, aby se v jeho paláci scházeli ti členové kurie a další příslušníci vatikánské elity, kteří tento záměr podporovali.

Papež Jan Pavel II možná brzy zemře. Jaký bude postup voľby 264. nástupce Svatého Petra? V souladu s tradicí Vatikán o volbě nového Papeže nemluví, dokud je současný pontif naživu. Ale protože Jan Pavel II trpí důsledky pokročilé Parkinsonovy choroby a šesti chirurgických zákroků, spekulace o jeho nástupci budou po náměstí Sv. Petra kolovat jako nikdy předtím. Neexistují žádní konkrétně oznámení kandidáti, ale kampaň před nejsledovanějšími volbami brzy dosáhne nového vrcholu - jen to bude velmi, velmi potichu.

Podle staletí staré tradice se na volbě podílí výhradně Posvátné kolegium kardinálů. Kolegium má technicky sestávat z maxima 120 kardinálů, ale Jan Pavel II toto pravidlo trochu porušil tím, že jich jmenoval o několik víc. Patnáct až dvacet dní po Papežově smrti se kardinálové sejdou v Sixtinské kapli na tajném schůzi zvané konkláve. Tam jsou jim rozdány pruhy papíru, ozdobené latinským nápisem "Eligo in summum pontificem" - neboli "Volím za nejvyššího pontifa". Každý kardinál napíše na papír jméno