Boží Syn, který se narodí v Betlémě, městě Davidově a který má usednout na jeho trůn a panovat navěky, bude od prvních dnů svého života poddán vládě římského okupanta - císaře Augusta.

I samo místo narození, ačkoli bylo předpovězeno proroky, se zdá být určeno vládou současného imperátora. Právě na jeho rozkaz se musí Josef a Maria vydat na cestu a podrobit se všeobecnému sčítání lidu.

Přesně tento souběh cézarovy vlády nad okupovanou Palestinou a narození Ježíše, krále celého světa, ukazuje na charakter Kristova panování. Od prvních dnů svého pozemského života ukazuje Bohočlověk, že se jeho vláda nezakládá na násilí, moci a útlaku.

Ježíš si nepodrobuje svět mečem. Víte, že vládcové panují nad národy a velicí je utlačují. Ne tak bude mezi vámi: kdo se mezi vámi chce stát velkým, buď vaším služebníkem (Mt 20,25-26). Ježíšovou vládou byla služba: Tak jako Syn člověka nepřišel, aby si dal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za mnohé (Mt 20,28).
…

2. NEBEZPEČNÁ CESTA DO BETLÉMA
Také Josef se vydal z Galileje, z města Nazareta, do Judska, .. s Marií, která mu byla zasnoubena a čekala dítě. Pro matku očekávající brzký příchod dítěte na svět to byla velice nebezpečná cesta. Putování do Betléma z příkazu římského cézara mělo však znamenat uskutečnění Božího záměru. Proto vyžadovalo naprostou důvěru a svěření se Bohu.

Od okamžiku zvěstování bude Bůh od Marie vyžadovat naprostou důvěru. Maria se bude dostávat do mnoha bolestných, překvapivých a často i nepochopitelných situací. Právě v nich bude naplňovat své poslání služebnice.

Podstatou této služby služebnice Páně nebude především a v první řadě vnější působení, nýbrž služba víry. Jejím projevem bude napříště všechno, co bude Maria dělat. V moci víry přijme všechny události, do nichž ji prozřetelnost postaví. Maria se nebrání, neutíká, nehledá záruky.

… Zahleďme se na Mariino vysílení a únavu. Snažme se postřehnout její tichost a pokoj. Všimněme si též Josefa, který má starost o svou manželku a jako její muž jí poskytuje všechnu nezbytnou pomoc. Můžeme si také představit, jak se během této cesty Maria s Josefem modlí, jak se neustále svěřují Bohu.

Vstupme také my do celého našeho dosavadního života, abychom si zvláště povšimli těch událostí a situací, v nichž jsme byli mimořádným způsobem zváni k důvěře v Boha; kdy jsme byli zváni, abychom se jím dali vést.

Ptejme se sami sebe, jak jsme na toto pozvání odpovídali. Nevyhýbali jsme se a nevyhýbáme se za každou cenu situaci nejistoty, rizika? Všimněme si, jak někdy horečně hledáme nejrůznější pojistky, jak kolem sebe stavíme obranné hradby.

Obvykle velice zřetelně cítíme, že nedostatečné zajištění a vystavování se riziku je bolestné, protože nám hrozí hlubší zranění.