A protože v nás vězí jakýsi přirozený strach z jakéhokoli zranění, horečně hledáme vlastní bezpečí. Čím hlubší jsou naše obavy o vlastní já, tím horečněji a usilovněji se pokoušíme jistotu a zabezpečení nalézt.

Řídíme-li se však alespoň trochu životním realismem, snadno si uvědomíme, že veškeré lidské zabezpečování se je velice podmíněnou záležitostí. Někdy postačí i docela malá změna vnějších podmínek, a celý mistrně budovaný systém sebeobrany a zabezpečení se zřítí jako domeček z karet.

Tehdy se stáváme ještě bezbrannějšími, zranitelnějšími. Budování lidských jistot zde na zemi často připomíná dětské hrady z písku na mořské pláži. Výsledek mnohahodinové práce zničí jediná vlna. Současné války také dokáží obrátit v jediném okamžiku plody práce desítek pokolení vniveč.

Svůj pozemský život nedokáže zabezpečit nejen jednotlivec, ale ani celé společnosti, národy a celé lidstvo nejsou s to vybudovat trvalý bezpečnostní systém. Evangelijní dělníci, kteří staví novodobé obranné věže Jeruzaléma, jsou sami pohřbeni pod jejich troskami. Stávají se tak jasným symbolem lidské bezradnosti při hledání bezpečí na této zemi. V kontextu této tragédie Ježíš opakuje významná slova: Nebudete-li činit pokání, všichni podobně zahynete (Lk 13,3).

Jeho slova nepozbývají platnosti ani dnes. Člověk naší doby si ve snaze vytvořit dokonalý bezpečnostní systém zároveň nalíčil sám na sebe past. Zbraň, která ho měla bránit a zajišťovat mu trvalý mír, se stala zdrojem dalšího ohrožení. Úsilí největších mezinárodních organizací se ukazuje jako bezmocné a neplodné vzhledem k nenávisti, kterou u jednotlivců i celých národů vyvolává touha po moci, odplatě, bohatství nebo vládě. Člověk si není schopen svůj život na zemi zabezpečit. Může jej pouze svěřit Bohu. Svěřit život Bohu je jeho jedinou možnou zárukou bezpečnosti.

S odvoláním na svůj dosavadní život se snažme připomenout si okamžiky, v nichž se řítily zdi našich jistot; okamžiky, kdy jsme padali sami za oběť vlastním bezpečnostním systémům. V této souvislosti kontemplujme těhotnou Marii a jejího muže Josefa na cestě do Betléma uprostřed nejistot, nebezpečí, avšak s plnou důvěrou v Boha. Ať je nám tato jejich důvěra výzvou ve všech těžkých životních situacích, zvláště tehdy, když nám zůstává smysl našeho úsilí, naší modlitby a práce, skryt. 3. NAROZENÍ VE CHLÉVĚ
Když tam byli, naplnily se dny a přišla její hodina.