I porodila svého prvorozeného syna, zavinula jej do plenek a položila do jeslí, protože se pro ně nenašlo místo pod střechou.

Nejstarší tradice nám vypráví, že Josef odvedl svou ženu do jeskyně, jedné z těch, jakých se dodnes v Palestině najde mnoho. Pahorky kolem Betléma jsou jimi doslova provrtány. Sloužily jako stáje pro dobytek. Svatý Justin, mučedník, který psal ve druhém století a byl dokonalým znalcem terénu, to formálně potvrzuje (H. Daniel-Rops). V jeskyni pro dobytek mohla najít Maria útulek a klid.

Samo evangelijní líčení Ježíšova narození je velmi stručné a prosté. Lukáš zmiňuje pouze tradiční zavinutí děťátka do plenek a jeho položení do jeslí. To vše se odehrálo v jeskyni pro dobytek proto, že se pro Božího Syna nenašlo místo v hostinci.

Povšimněme si neobvyklosti místa Ježíšova narození - stáje. Po mnoha staletích objevil svatý František z Assisi - veden nesmírnou láskou k chudému Ježíši - nově chlév, místo Kristova narození. O svůj objev se podělil se světem tím, že vytvořil scénu Ježíšova narození - živé jesličky. Jejich tradice se zachovala v celém křesťanském světě až do naší doby. Nechme se ještě jednou jakoby novým způsobem dát se překvapit místem Ježíšova narození. Bůh přišel na svět bez zlata a stříbra, zato uprostřed bláta - říká svatý Jeroným.

Boží Syn přichází na svět jako ten nejposlednější z chudých, v jeskyni pro dobytek - a zemře také jako nejchudší z chudých - nahý na dřevě hanby uprostřed dvou zlosynů a jako zločinec.

Prosme, abychom v těchto dvou evangelijních tajemstvích, v narození ve chlévě a ve smrti na kříži, procítili smysl a význam celého jeho života. Ježíš přichází jako chudý, aby nás svou chudobou obohatil. Znáte přece štědrost našeho Pána Ježíše Krista: byl bohatý, ale pro vás se stal chudým, abyste vy jeho chudobou zbohatli (2Kor 8,9).

A takto nás k nazírání Ježíšova narození zve svatý Ignác z Loyoly: Při pohledu na naši Paní, svatého Josefa, a narozené děťátko Ježíše se stanu ubohým a nehodným služebníkem, který se na ně bude dívat, nazírat je a sloužit jim v jejich potřebách, jako kdybych byl přítomen, s takovou pokorou a úctou, jaké jen jsem schopen (DC 114).

Přijměme tuto Ignácovu pobídku a nazírejme děťátko Ježíše, jeho Matku a jejího muže Josefa. Přitom v sobě probouzejme víru v božství novorozeňátka. Ten, jehož položili v chlévě do jeslí, je Stvořitelem nebe i země, jemu náleží všechna vláda, moc i chvála.

Poděkujme také Ježíši za jeho neobvyklý příchod na svět, jímž už od prvého dne svého pozemského života přijímá na sebe veškerou naši chudobu, bídu a všechno, co nás tísní a pokořuje.

Prosme, abychom odhalili nejhlubší smysl Ježíšova narození pro vlastní život. Ať nám v tom pomůže krásný text o Ježíšově narození od neznámého autora z 9.