Odmítnutí zákonů řídících lidskou sexualitu se neobrací především proti Bohu, nýbrž proti člověku samému; protože to, co bylo Bohem stvořeno jako velmi dobré, může být člověkem užíváno dobře či zle. Nepořádek v sexuální oblasti způsobuje vždy mnoho lidského utrpení. 2. TŘI ROZMĚRY LIDSKÉ SEXUALITY

Lidskou osobnost lze nahlížet na třech úrovních: duchovní, psychické a fyzické, které jsou hierarchicky uspořádány. Každá z nižších úrovní v člověku se otevírá směrem k vyšší. Celek se pak podrobuje vedení duchovní osoby, kterou charakterizuje svoboda a zodpovědnost. To, co je v člověku nižší, může být usměrňováno a zušlechťováno duchovní osobou a může se pozvednout výše (V. E. Frankl). Je nesmírně důležité, abychom při pohledu na sexualitu jakožto na integrální součást lidství vždy brali v úvahu zmíněnou trojvrstevnost lidské existence, která je hierarchicky uspořádána: od tělesného k duchovnímu. Jednotlivé úrovně lidské sexuality však od sebe nejsou odtrženy, nýbrž vzájemně se pronikají. Pokus pomíjet nebo dokonce vylučovat kteroukoli z nich bude vždy představovat jisté zmrzačení lidské pohlavnosti. Snad v žádné jiné oblasti lidského života jako v sexualitě není tak zřejmé, jak velmi je třeba usměrňovat a zušlechťovat nižší skutečnosti vyššími. Sexualita člověka nemůže být skutečně lidská, aniž by člověk překračoval sám sebe a vystupoval od slepého instinktu k duchu. Často se však dnes hovoří a píše o lidské sexualitě výlučně v biologických či psychologických kategoriích. To však velice zjednodušuje a ochuzuje lidskou pohlavnost, což vede nakonec k ospravedlňování krajního egoismu. Při takovém přístupu se stává uspokojení pudu nadřazenou věcí a druhý člověk je pak chápán předmětně. Lidé, kteří se odborně zabývají lidskou sexualitou (např. psychologové a sexuologové) jsou nakaženi "redukovaným pohledem" (V. E. Frankl) na sexuální zkušenosti člověka a vidí v nich pouhý spletenec vzájemně působících potřeb, přání a slepých mechanismů. Duchovní pastýři, kteří se zabývají především duchovní rovinou člověka, mohou být naopak zasaženi podceňováním biologických a psychologických věcí, zapsaných v lidské přirozenosti. Pokaždé, když jde o člověka, je třeba pamatovat na jeho trojrozměrnost, v níž je to, co je psychofyzické, podřízeno duchu. Plodem zmrzačeného pohledu na sexualitu je vždy vnitřní zplanění člověka, jakási "existenční prázdnota" (V. E. Frankl), pocit nesmyslnosti a frustrace. Člověk, i když někdy teprve po mnoha letech, se vždy cítí pokořen sexuálním jednáním, které nebylo provázeno citovou a duchovní zkušeností odevzdání se druhému člověku. Devalvace sexuality je totiž vždy znamením devalvace celé lidské osobnosti.