Zralý pohled na sexuální chování by měl být spojen se skutečnou láskou a zodpovědností, měl by mít symbolický charakter, to znamená, že by měl být vnějším znamením úplného odevzdání se druhému a důvěrného vzájemného otevření se partnerů i otevření se novému životu. Takové chápání sexuality však od člověka vyžaduje zralou osobnost, schopnou překročit sebe sama a skutečně se svěřit druhému. (...)




9. PŘIJETÍ VLASTNÍ SEXUALITY

K osobní i křesťanské zralosti je nezbytné začlenění vlastní sexuality, to znamená, že jí člověk ve svém životě musí přiznat místo, které jí z titulu Božího zákona a dokonané volby životního stavu náleží. V žádném životním stavu nemůže být sexualita pomíjena a nesmí jí být pohrdáno. Jakékoli pokusy o vytlačování sexuálních problémů z vlastního vědomí hrozí zmrzačením nejenom této jedné důležité oblasti lidského života, nýbrž celé lidské osobnosti. Abychom mohli dosáhnout plné integrace sexu, nezbytné jak pro zralé prožívání celibátu, tak i manželství, je nejprve třeba přijmout vlastní sexualitu na té úrovni rozvoje, na které se v daném životním okamžiku nachází, současně s existujícími přáními, potížemi, problémy a celým dosavadním během života v daném období. Je třeba přijmout také strach a neuspořádanou zvědavost ohledně pohlavnosti. Tak jako v mnoha jiných oblastech lidského života, i v záležitostech utváření zralého postoje ohledně vlastní sexuality člověk nejednou záhy narazí na hranice vlastních možností a jasně vidí, že nemůže konat dobro, které chce, ale koná zlo, které nechce (srov. Řím 7,19). proto také existuje tolik lidí pokořených vlastními sexuálními slabostmi, které utváří jakousi směs utrpení a sobectví (B. Häring), a tito lidé ve svém postoji smutku a sklíčenosti volají k Bohu: Jak ubohý jsem to člověk! Kdo mě vysvobodí z tohoto těla smrti? (Řím 7,18nn). A Bůh, který neustále hledí na hřích člověka a vidí utrpení, které z něj plyne, mu odpovídá ve svém Synu, Ježíši Kristu: Byly to však tvoje nemoci, jenž nesl, tvoje bolesti na sebe vzal, ale domníval ses, že je raněn, ubit od Boha a pokořen. Jenže on byl proklán pro tvou nepravost. Trestání snášel pro tvůj pokoj, jeho jizvami jsi uzdraven (srov. Iz 53,4-5). V Ježíši Kristu nalézáme dokonalé uzdravení našich ran a zároveň nejdokonalejší vzor čistého srdce, které je schopno patřit na Boha. .