Kataforetické lakování je vysoce hospodárný a ekologický způsob lakování patřící mezi nejmodernější technologie povrchových úprav kovových výrobků. Používá se pro ochranu především ocelových, dále pak i pozinkovaných a hliníkových součástek, a to buď k základování nebo -v poslední době stále častěji k tzv. jednovrstvému lakování jako jediné a tím pádem i finální povrchové úpravě. U řady výrobků lze dosáhnout podstatného zvýšení užitných vlastností a životnosti a tím i konkurenceschopnosti a prodejnosti, v řadě aplikací navíc kataforéza díky vlastnostem procesu i povlaku, pro řadu jiných technologií nedosažitelných, nemá v současné době srovnatelnou konkurenci.

Princip

Kataforetické lakování (kataforéza, KTL) je jedním ze dvou způsobů elektroforetického lakování (elektroforéza, ETL), druhým je lakování anaforetické (anaforéza, ATL). Při kataforéze se používají kationické ve vodě rozpustné nátěrové hmoty na bázi epoxidů popř. akrylátů s velmi nízkým obsahem organických rozpouštědel (okolo 2 %) obsahující částice laku ve formě polymerních kationtů. Při lakování je výrobek ponořen do lakovací lázně a zapojen jako katoda. Vložením stejnosměrného napětí mezi výrobek a protielektrodu (anodu) se vytvoří elektrické pole, vlivem něhož putují polykationty ke katodě, kde reakcí s hydroxylovými ionty vznikajícími na ní rozkladem vody ztrácejí rozpustnost a vylučují se na povrchu dílů. S narůstající tloušťkou povlaku roste odpor vrstvy a klesá rychlost vylučování, které pak přednostně probíhá na místech s ještě malou tloušťkou, tedy místech stíněných, v dutinách atp.. Tím dochází k tvorbě velmi rovnoměrného povlaku na celém povrchu včetně těžko přístupných míst, hran či rohů. Po dosažení určité tloušťky povlaku na celém povrchu se další vylučování zastaví. Tloušťka závisí především na velikosti použitého napětí, běžně se pohybuje mezi 15 a 30 µm, při extrémních požadavcích až okolo 45 µm (tzv. silnovrstvá kataforéza). Elektricky vyloučená vrstva pevně lne k podkladu, přebytečný lak se opláchne. Vyloučený povlak je nutno vypálit při teplotách okolo 160 až 180°C, kdy dochází k polymeraci a povlak získává konečné vlastnosti.

Oblasti použití

Největší zásluhu na rozvoji KTL má automobilový průmysl, hlavně pak stále se zvyšující technické a ekonomické požadavky na lakování karosérií a odnímatelných dílů. Průmyslově byla kataforéza v automobilovém průmyslu poprvé nasazena ve 2. polovině 70. let. Dnes se však již vzhledem k vysoké kvalitě a užitným vlastnostem povlaku, ekologickým a v neposlední řadě i ekonomickým aspektům kataforéza stále více používá a stává standardem i v řadě dalších oblastí. Jako hlavní oblasti použití lze uvést:
•automobily (karosérie, odnímatelné díly);
•motocykly, bicykly;
•domácí spotřebiče (pračky, ledničky);
•elektrické přístroje;
•radiátory;
•klimatizační zařízení, ventilátory;
•traktory, zemědělské a stavební stroje;
•kovový nábytek (skladovací police);
•stavební elementy.

Výhody

Mezi hlavními přednostmi lze jmenovat:
•minimální zatížení životního prostředí díky velmi nízkému obsahu rozpouštědel, minimálnímu množství emisí, pevných odpadů a odpadních vod;
•vysoká korozní odolnost povlaku (i přes 1000 hod v solné mlze) při relativně malé tloušťce;
•rovnoměrná tloušťka povlaku na celém povrchu včetně těžko přístupných míst, hran a rohů i u komplikovaných dílů, možnost řízení tloušťky;
•vysoká přilnavost a mechanická odolnost povlaku;
•vysoká hospodárnost – minimální ztráty barvy díky prakticky materiálově uzavřenému okruhu (prakticky 100% výtěžnost barvy);
•snadná automatizace a kontrola procesu, nízká pracnost a nízké nároky na obslužný personál;
•žádná tvorba kapek či „závojů“;
•možnost vrchního lakování různými typy laků;
•bezpečnost - nejsou nutná opatření proti požáru či výbuchu či zvláštní opatření pro bezpečnost práce;
•nízké zatížení pracovního prostředí.
Oproti těmto výhodám stojí v podstatě pouze dvě nevýhody, a to poměrně vysoká investiční náročnost zařízení a nesnadnost změny odstínu.