Podle studie "poměšťování pražského okolí" probíhají v blízkosti Prahy tři procesy, tři změny:

• modernizace nebo poměšťování venkova, proces, kdy jednotlivé prvky městské kultury stále rychleji prosakují na venkov a mění ho;
• industrializace, kdy nové tovární podniky způsobují, že mnoho lidí mění zaměstnání a zejména tak činí drobní zemědělci, kteří kombinují zemědělství a přivydělávají si v průmyslu;
• vliv města, jako výsledek předcházejících dvou, kdy obyvatelé osad v bezprostřední blízkosti velkoměsta se účastní aspoň částečně na rušnějším a podněty bohatším městském životě a dostávají tak některé městské rysy.

Syntetický obraz zkoumaných obcí jako přechodný typ

Zkoumané obce jako přechodný typ, jako časově i prostorově determinovaný typ má hlavní znaky:

• zlom životního stylu (rychlou změnou byla zasažena totalita sociálních poměrů určité místní skupiny lidí);
• odcizení v sociálních vztazích (nápadná neorganičnost a nakupenost lidí v obcích po válce, kteří se neznají navzájem a žijí vedle sebe, aniž by se mezi nimi vytvářely blízké sociální vztahy, známosti a osobní kontakt. Roste počet průmyslového dělnictva, které má značnou horizontální mobilitu, modernější mentalitu, která se moc nehodí na sousedské vztahy.

Obyvatelstvo sídlí v samostatných domcích, jsou to většinou mladí manželé a to nepřispívá k budování vzájemnosti, jezdí se do práce do města a pozornost je tak tříštěna mezi ves a město).

• kulturní mezera (vzniká z diskrepance mezi velikostí obce a existencí sociálních institucí)
• izolace sociálních vrstev (lze rozlišit dvě jasně odlišné sociální vrstvy: starousedlíci spolu s dávnými přistěhovalci a noví přistěhovalci, např. pokud jde o poměr ke společenské elitě. Přistěhovalci nemají vlastní elitu a nejsou ochotni respektovat elitu starousedlíků, nebo pokud jde o denní život a spolupráci v obcích, roztříštěný denní rozvrh a roztříštěný denní zájem většiny osob zkoumaných obcí dojíždějících za prací do města znamená, že tito lidé mají méně lokálních zájmů a mnohem méně se účastní na pospolitém životě obce. Přistěhovalci také nejsou zvyklí na komunální politiku, neboť jsou zvyklí, že všechny tyto veřejné věci obstarávají organizace, k nimž sami mají neosobní vztah).

Průběh procesu poměšťování:

V šíření velkoměsta do zemědělského okolí byly rozlišeny tyto fáze:

• vliv města na čistě zemědělskou obec - mění se struktura zemědělských podniků, názorů, mravů a sociální mobilita, a to v zemědělství samém
• příprava poměštění - určité sociálních postupy se počínají v obci vyvíjet v bezprostřední závislosti na městě, jeho životním stylu a jeho podnicích; tato fáze začíná nenápadně a rychle končí v další fázi
• invase - úplný zlom dosavadního životního stylu, jeho rozpolcení, vznik řady kulturních mezer
• přivtělení - město již úplně překrývá venkovské znaky, obec se stává integrovanou součástí města, i plynulou zástavbou; existuje jeden styl a to městský, “z vesnice se stalo městské předměstí”.

Vliv jednotlivých komponent na život jednotlivých obcí:

Zemědělské povolání, malé sídliště a lokální a sociální izolace.

Všeobecné závěry se týkají:

Východiskem je tvrzení, že město a venkov v sebe pozvolně přecházejí a jednotlivé sociální jevy v celé oblasti gradují. Toto tvrzení je dokumentováno na frekvencích vybraných kvantitativních znaků v jednotlivých pásmech. Např. zastavěnost terénu, přírůstek domů a přírůstek obyvatel, zalidněnost domů, bytů; dále složení obyvatelstva podle pohlaví, věku, rodinného stavu, počtu nemanželských dětí; sociální rozvrstvení podle povolání, náboženských a politických názorů obyvatelstva.

Bylo sledováno šíření "materiální i nemateriální kultury": z centra vychází podněty vědecké, literární, politická hnutí, odtud se šíří móda a nové názory na životní standart, odsud je řízen hospodářský život; v centru jsou tomu všemu příslušné instituce. Od centra města se šíří tyto podněty směrem k periferii, a to se zpožděním a přizpůsobením životnímu standartu a vzdělání lidí zde žijících.