AERO L-39 - "Albatros"

Prakticky se zahájením sériové výroby L-29 "Delfin" se v Aeru Vodochody začaly zvažovat další vývojové perspektivy. Bylo třeba těžit z vynikajících vlastností zaváděného typu a snažit se odstranit některé přetrvávající slabiny. Práce vyústily do konečné podoby důstojného nástupce "devětadvacítky": letounu druhé generace L-39 "Albatros". Letoun, který je v současné době nezanedbatelným článkem systému vzdušné obrany státu jak svým podílem na kvalitě vycvičenosti pilotů, tak i po druhotné využití svého bojového potenciálu. Významný je i jeho exportní přínos. První návrh předběžných takticko-technických požadavků pro vývoj výcvikového systému označeného L-39 měl datum vydání 10.1.1964. Vývojový kolektiv v čele s ing. J. Vlčkem navrhl dvě řešení. První spočívalo v rozsáhlé modernizaci L-29 do podoby L-129. Na tento letoun by navazoval nový cvičný pokračovací typ L-39 M1, který by byl schopen létat až rychlostí M = 1,2, odtud jeho název "Machtrenér". Druhá varianta představovala jediný cvičný letoun s doplňujícími prvky vybavení, cvičnou pilotní kabinou a kontrolním systémem a tato varianta byla nakonec zvolena. Koncepce letounu vycházela z hlavního požadavku na podobnost s bojovými typy. To znamená: umístění posádky v tandemu za sebou a jednomotorová konstrukce. Požadavek hlavního zákazníka, velitelství Sovětských vzdušných sil, na provoz z neupravených VPD vyžadoval umístění vstupů vzduchu do motoru nad křídlo a dostatečně rousní podvozek s vlečenými koly. Pohon měl zajišťovat proudový motor s axiálním kompresorem o tahu kolem 20 kN, a to buď sovětské výroby nebo z Motorletu. Křídlo zpočátku vykazovalo šíp asi 22° a nemělo charakteristické koncové nádrže. Po testech modelů letounu v aerodynamickém tunelu však bylo zvoleno křídlo lichoběžníkové. První prototyp Albatrosu vzlétl 4.listopadu 1968 a během roku 1971 byl zaveden do sériové výroby. Technický popis letounu:

Dvoumístný cvičný proudový letoun L-39 "Albatros" je určen k základnímu i rozšířenému výcviku pilotů. Je to celokovový dolnoplošník poloskořepinové konstrukce s tandemovým uspořádáním posádky poháněný motorem AI-25TL o tahu 19,9 kN. Trup letounu se skládá ze dvou konstrukčních celků. K přednímu montážnímu kompletu se připojuje zadní odnímatelný úsek. Přední komplet se dále dělí na špičku trupu, přetlakovou část s pilotními prostory, prostor palivových nádrží a motorovou část. Špička obsahuje uložení radiovybavení, část kyslíkové instalace a šachtu předního podvozku.