V těchto státech se tak hromadí továrny, které silně poškozují životní prostředí, a proto by nemohly být jinde provozovány. Tak se stav dále zhoršuje. Za příklad můžeme použít opět lesů. V Chile byly pod vládou gen. Pinocheta provedeny ekonomické reformy zaměřené na vývoz přírodních zdrojů. Vzácný deštný prales je zde proměňován v dřevotřísku pro asijské trhy. Jen tropických deštných pralesů, v nichž žije 40% všech rostlinných a živočišných druhů, ročně nenávratně zmizí 130 tisíc km2, to představuje plochu bývalého Československa. Celkově jich byla vykácena již jedna třetina.

Není jediné průmyslové odvětví, které by nepoškozovalo životní prostředí. Jde jen o to, do jaké míry se mu to daří. Ať už je podnik zaměřen na kosmetické odvětví, potravinářské nebo na strojírenství, nikdy nemají ekologické škody pouze lokální dopad.

„Krásné nové věci“
Nijak nepřekvapí fakt, že každý produkt je v podstatě také odpadem. To, za jak dlouho se jím stane, záleží na funkci, kterou má plnit. Některé produkty se však nikdy odpadem nestanou, protože jsou jimi od začátku. Díky překotnému vývoji v oblasti informačních technologií se vyhazuje 30% počítačů ještě v originálních obalech. Je to dáno přirozenou touhou firem přilákat co nejvíce zákazníků nabídnutím toho nejnovějšího a nejdokonalejšího zboží na trhu. Nejde tedy jen o počítače. Všichni denně můžeme vidět reklamy na nové jogurty, nové coly, nová auta atd. Člověk pod vlivem reklam a svého okolí přestává být spokojen s tím, s čím byli spokojeni jeho rodiče, a touží po nových věcech, aniž by je doopravdy potřeboval. Chce je jen proto, že jsou nové.

Bylo by velice užitečné, kdyby se výrobci zavázali ke zpětnému odběru svých produktů. Byli by nuceni vyrábět věci, které by mohly být používány mnohem déle, popřípadě by mohly být znovu využívány jen s nepatrnými obměnami. To by do určité míry vedlo i ke změně uvažování většiny konzumní společnosti, která za každým vyhozeným kelímkem od jogurtu nevidí, co způsobuje jeho spalování, a co obnáší celý jeho ekologický tlumok.

Sponzoři a „zákonodárci“
Nedobrou pověst si vybudovaly Světová banka, Evropská investiční banka a jim podobné instituce mimo jiné právě díky svým půjčkám na neekologické a někdy vyloženě nesmyslné projekty. Téměř všechny jsou hrazeny z kapes obyvatel té které země. Kromě toho, že na zakázce vydělají obrovské sumy ti kdo si ji vylobbovaly, většinou obyvatelům mnoho užitku nepřinese. Je do očí bijící, staví-li se v Indii přehradní nádrž, aby se mohla nainstalovat neefektivní klimatizace v hotelích pro obchodní cestující a turisty.

Dalším problémem jsou návyky minulých let.