Pro účastníky této „hry” jsou pády jednotlivých ekonomik jen „prohrou”, avšak to, co prohrávají lidé v těchto zemích, jsou jejich vlastní zaměstnání, domovy nebo i v konečném důsledku životy. To se například stalo nedávno v Mexiku, kde došlo k pádu měny, když během několika hodin odtud byly staženy miliardy spekulativního kapitálu.

Díky působení vlastníků bez těla se mění i myšlení a vnímání světa. Jelikož sami vlastníci jsou mistry přetvářky, je třeba, aby si masky nasadili také politici. Dle Karla Kosíka jde o globální záměnu: „účinné a úspěšné, efektivní (výkonné) a efektní (na dojem vypočítané) nastupuje jako náhražka za osvobozující rozlišení dobra a zla.”

Noční hlídač
Anarchisté, kteří dnes protestují proti globalizaci, jako první vycítili nového nepřítele. Už jím není stát, tedy hlavní nositel moci. Stát ztrácí v novém světovém uspořádaní globalizačních tendencí své dosavadní postavení a svou moc. Přechází postupně od sociálního ke státu podporujícímu rozvoj volného trhu. K upřednostňování volného trhu před uspořádáním státu dochází především díky tzv. deregulaci. Sociolog Jan Keller ji charakterizuje takto: ”Deregulace je jedním z ústředních hesel neoliberální ekonomiky a politiky (tu propagovali především M. Tatcherová a R. Reagan - pozn. J. S.). Oficiálně znamená odbourání všech překážek, jež brání rozvoji svobodného trhu jako nejvyššího garanta všelidové prosperity. Ve Vyspělých zemích jsou za takové překážky považovány normy a instituce umožňující chod státu. Deregulace zde fakticky slouží k omezení hospodářských aktivit kontrolovaných veřejnými institucemi demokratického státu a k přenesení těchto aktivit na byrokraticky komplexní nadnárodní společnosti. V důsledku toho se vytrácí minimální možnost demokratické kontroly a deregulovaná aktivita se přesunuje do sfér pro veřejnost zcela neprůhledných.” Stát tak dostává svou funkci „nočního hlídače”. Potírá nyní různé formy protestů od petic občanů přes demonstrace až po teroristické útoky. Občané v tomto směru samozřejmě dávají státu obrovské pravomoci, protože věří, že jejich bezpečnost ohrožují pouze „vyvrhelové” společnosti. Je mnohem jednodušší vyhlásit tažení proti lehkým drogám jako je marihuana, než zakázat mnohem nebezpečnější alkohol. Vlády, samy znalostmi neoplývající, spoléhají na ještě větší neznalost občanů. Na tento princip pak nakonec spoléhají nadnárodní společnosti.

Všechna státní rozhodnutí jsou dnes silně nebo úplně ovlivněna ekonomickými požadavky. Toho využívají nadnárodní společnosti a snaží se co nejvíce zasahovat do politiky státu. Zatím posledním případem tohoto typu je porušení ústavy Kolumbie.