Některé německé firmy jsou ochotny investovat v zahraničí jen za podmínky, že odbory nebudou hrát v jejich podnicích žádnou roli.

Proč nevyužít rovníkové Afriky, jako to udělala nedávno obuvnická firma BAŤA, když je tam mnohem levnější pracovní síla než v Evropě? Navíc zde trpí lidé hladem a jsou vděčni za každý cent. Podobně to již praktikovala většina firem a to nejen z oblasti oděvního průmyslu, které jsou svým počínáním vyhlášené. Na celém světě pracuje více než 200 milionů dětí. V Pákistánu například pracují děti za méně než 20 centů za den. Pokud jsou přistiženy při spaní, hrozí jim pokuta 60 USD. Nejsou to však jen dětská práva, ale práva obecně, která jsou porušována. Je to do jisté míry dáno tím, že úmluvy WTO obsahují jen zákaz práce vězňů. V Číně je 47000 podniků, patřících nadnárodním firmám, které nedodržují obecně platné normy. Fakt je mnoho a není třeba zde vyjmenovávat jména všech firem operujících tímto způsobem. Stačí se podívat na zboží a zjistit si zemi původu. Symbolem pro porušování lidských práv touto cestou se stala společnost NIKE se svými „orgiemi” v jihovýchodní Asii.

Neustálé stěhování filiálek z místa na místo, ze země do země, má však ještě další rozměr. Je jím nárůst nezaměstnanosti, který se stává stále větším problémem i vyspělých zemí západního světa. Zde by bylo vhodné uvést příklad z knihy Žádný strach z globalizace od O. Lafontaina a C. Müllerové, v němž tento fakt působí poněkud paradoxně: Americkým prezidentem Billem Clintonem opěvovaného „zázraku zaměstnanosti” a tudíž i nárůstu „životní ůrovně” bylo dosaženo zhruba následovně. Sociální systém je zde méně rozvinutý než ve většině evropských zemí. Zaměstnanci jsou tedy nuceni zajistit svoji existenci jakoukoliv prací. To jim umožňuje vysoká pružnost trhu práce, které využívají podniky všeho druhu. Pracovní doba se prodlužuje, zákonné pojištění pro případ nemoci není žádné a množí se případy nedobrovolného zkracování pracovního úvazku. 18% zaměstnanců zde má podřadná pracovní místa a i kvalifikované síly s místem na plný pracovní úvazek jsou nuceny přijímat druhé zaměstnání. Většina pracovních míst vznikla v sektoru služeb, ale často nestačí k existenci ani příjem z několika míst se zkráceným úvazkem. Autoři dále uvádějí anekdotu, která se o tom v USA vypráví: Dva demokratičtí poslanci se baví v restauraci o úspěšné politice zaměstnanosti své vlády. Bylo vytvořeno více než 8 milionů pracovních míst, horuje jeden z nich. Přicházející číšník se vmísí do řeči: „Ano, a tři z nich mám já.“

Proto aby mohly nadnárodní společnosti fungovat všude po světě, potřebují tzv. pružnou pracovní sílu. Ta jim zajišťuje možnost obrátit se na jakoukoliv stranu a všude najít dostatek zaměstnanců pro své působení.