Avšak tito zaměstnanci (nyní mohu mluvit i z vlastní zkušenosti) již přestávají nacházet smysl ve svém zaměstnání. Zaměstnání pro ně není ničím jiným než pouhopouhým vyděláváním peněz a v převážné většině nudou nebo dokonce hodinami strávenými v naprosté apatii ke všemu včetně jich samotných. Není povoláním, čili něčím, co má význam nejen pro ně, ale především pro obecné dobro. Není ničím, v co by věřili, a co by je naplňovalo. Tím intenzivněji se pak snaží trávit svůj volný čas - jít do extrémů ať to stojí co to stojí, nebo v nich nadále přebývá onen pocit apatie a dny jsou pak šedivější a šedivější, ať už je prožijí v kinech, před televizí.

Zaměstnanci některých firem však mají ještě jednu možnost. Přijmout nástup do zaměstnání jako vstup do jakési hry. Jakmile jsou přijati, mají před sebou možnost stoupat vzhůru směrem k vyšším postům. Plní-li své funkce bez problémů a jsou-li výkonní a obětaví, mohou postupně získávat různá privilegia, prémie a vyšší platy a především mohou být povyšováni. Jsou-li úspěšní ve hře, stává se pro ně hra důležitou. Postupně ji přijímají jako novou náplň svého života. Tím také získávají pocit důležitosti a nadřazenosti. Nacházejí zde nový smysl svého života.

Monokultura
Bývalý předseda české vlády pan Václav Klaus na globalizaci oceňuje, že můžete mít prakticky vše a všude na světě, aniž byste museli měnit svůj životní styl. Bylo by zajímavé vyslechnout si názor výše zmíněných Uwaů na tento výrok.

Spolu s šířením působnosti nadnárodních společností do těch nejzazších míst planety, se šíří i severo-atlantický způsob života. Je sice pravdou, že se díky globalizaci seznamujeme s odlišnými typy kultur a učíme se tak vzájemné toleranci. Na druhé straně mnoho z těchto kultur začíná přejímat zvyky jiných, a tak se začínají někdy i mísit. Je dobré, že „k nám“ pronikl budhismus a jiná východní náboženství. Pro mnoho lidí na západě se stávají jejich novými cestami i přesto, že je zde dva tisíce let stará kultura založená na náboženství křesťanském. Namísto nového obrození nebo pohledu na křesťanství, namísto reformace církve tak dochází spíše k rezignaci. K zavrhování hodnot, které ve skutečnosti mají hodně společného s východními, ale na rozdíl od nich zde mají dvoutisíciletou tradici a pro nás by tak mohly být snáze pochopitelné.

V globalizovaném světě má však náboženství ať už východní nebo západní stále menší vliv. Namísto meditací před oltářem nebo sochou Budhy dnes lidé „meditují“ před televizí. Média se stala novým nástrojem ovládání.