Přestože je sexuálná výchova výsadou rodičů, je zároveň zahrnuta ve školních osnovách. Texty v učebnicích bývají doplněny nejrůznějšími informacemi o sexualitě z jiných zdrojů. Samozřejmě záleží také na vůli vyučujících a školských zařízení, jak pojmou tuto problematiku.
Právo - sexuální výchova

Podle mezinárodní úmluvy o právech dítěte z roku 1989 převažuje zájem dítěte nad jakoukoli činností státu, dítě má právo na informace všeho druhu, právo na vzdělání a ukládá státům výchovu k plánovanému rodičovství. Z toho vyplývá nutnost zajistit dětem sexuální výchovu, která u nás není jako samostatný předmět, ale je zahrnuta v několika jiných. Ve státech, kde je tento předmět samostatně vyučován, mají od počátku problémy s nesouhlasem ze strany některých rodičů především z náboženských důvodů, nebo pod heslem přednostních práv řídit výchovu svých dětí. Práva dětí jsou ale právům rodičů nadřazena.

Cílem sexuální výchovy by měla být ochrana mladých lidí, protože hlavní příčina nežádoucích těhotenství je neznalost ohledně sexu. V některých rodinách totiž děti nedostanou žádné informace, i když se situace u nás zlepšuje, a proto jsou odkázány na informace odjinud. V tom lepším případě ze školy. Právě větší informovanosti se přičítá velký pokles potratů u nás v 90. letech.
Sexuální výchova ve škole

S výukou se dnes většinou už začíná na prvním stupni základních škol a ta většinou pokračuje až na školy střední. Ve čtvrtém nebo v pátém ročníku základní školy se děti mohou seznámit s obecnými aspekty rozmnožování. Ještě dřív se toto téma může objevit například v souvislosti s porovnáváním rozmnožování živočichů ve srovnání s rozmnožováním člověka.

Na druhém stupni základních škol je to zahrnuto jak do věd přírodních, a to do hodin přírodopisu, tak i do společenských věd v hodinách rodinné a občanské výchovy. V hodinách rodinné výchovy se sexuální výchově věnuje poměrně hodně vyučovacích hodin, a tak se nahrazuje samostatný předmět sexuální výchova. Velká pozornost je věnována těmto tématům: změny spojené s pubertou, úloha pohlavních orgánů při pohlavním styku, způsoby antikoncepce, vývoj dítěte a porod, nechtěné otěhotnění, interrupce apod. Hodně času se věnovuje i pohlavně přenosným nemocem. Ne vždy se přitom jedná o klasické vyučovací hodiny, ale mohou proběhnout formou diskuzí na určitá témata. Učitelé mohou také sáhnout po nějaké z videokazet, nebo dětem zprostředkovat přednášku nebo rozhovor s osobou, která má bližší vztah s některým z probíraných témat (např. s výchovnou poradkyní, porodní asistentkou...).

Na středních školách je to individuální. Zejména na gymnáziích, na středních zdravotnických školách se věnují některým otázkám hlouběji, a to hlavně v hodinách biologie. I na středních školách je někdy možno se pozastavit nad problematikou sexuality v rámci anket, nebo filmů zaměřujících se na problémy mládeže. Samozřejmě mohou se vyskytnout i jiné aktivity zaměřené především na oblast prevence. Jako prevence slouží také automaty na prezervativy instalované v některých středních školách.

Z toho všeho vyplývá, že škola má v oblasti sexuální výchovy především informativní charakter, i když se pokouší zasáhnout i do oblasti citové a společenské a nemůže nahradit sexuální výchovu v rodinách. Dítě navíc dobře ví, že rodičům na nich záleží víc než komukoli jinému a je k jejich promluvám vnímavější.