Argument pojistky
I když se všeobecný preventivní účinek trestu smrti jeví jako problematický, pak je na první pohled nesporné, že lze trestem smrti provést úplně nejlepší možnou prevenci: popravený zločinec bude zaručeně zneškodněn. Jsme-li ochotni přijmout účel pojistky jako důvod pro trest smrti, předpokládáme neomylnost lidských rozsudků a zároveň neschopnost státu zajistit bezpečnost. Argument pojistky by musel předpokládat, že je stát schopen v momentě vynesení rozsudku konkrétně předvídat, které zločiny se v recidivě objeví a které ne, což je zcela evidentně nemožné. V tom případě se musí počítat s tím, že stát hodlá popravit i řadu osob, které svůj zločin nezopakují. U trestu smrti z důvodu pojistky se jedná o určitý způsob preventivní sebeobrany, volí se mezi smrtí vraha a jeho potenciální budoucí oběti. Chybí však jistota toho, že vrah v budoucnu ještě někoho zabije. Pokud půjdeme do důsledků, je nezbytné popravit víc zločinců, než je teoreticky nutné. Humanitární zásady mezinárodního práva zakazují popravovat duševně nemocné pachatele. Nezbývá tedy nic jiného, než je zavřít do vězení nebo podobného zařízení. Pokud je tedy stát přesvědčen, že takto lze společnost ochránit před opakováním trestného činu duševně nemocným člověkem, zůstává otázkou, proč by tato možnost nemohla být účinná i pro „normální“ zločince, pokud bychom byli schopni zajistit vězení bez možnosti útěku. Vrah, jenž si všechno uvědomí, bude třeba chtít dát svému životu dodatečně nějakou větší cenu: nabídne se k nebezpečné práci nebo službě znamenající možnost smrti. Můžeme na to vůbec přistoupit?
Jsou však případy, kde by přiměřený trest odnětí svobody, spojený s léčbou a osobním dohledem, měl asi jen částečný terapeutický úspěch. Staly se vraždy, které svou cílevědomou přípravou a chladnokrevným provedením včetně ignorace následků vzbuzují skutečné pochybnosti o snahách odpůrců trestu smrti.
Pachatelé, několikrát trestaní za majetkové delikty, naplánovali loupežnou vraždu zaměstnanců jednoho podniku, specializovaného na převozy peněz. Obstarali si zbraně a vozidlo, které se podobalo policejnímu, v něm se vydávali za policisty a převozce peněz zastavili. Řidičky byly bez výstrahy zastřeleny přes přední sklo, jedna z nich byla ve vysokém stupni těhotenství, o čemž pachatelé věděli. Oběti nemohly výstřelům uhnou, protože byly připoutané.