Trest odnětí svobody, byť i na doživotí, by nebyl žádnou zárukou toho, že by se pachatelé nepokusili o něco podobného třeba ve vězení nebo po propuštění na svobodu.

4. Justiční omyl - případ Rowland
Nelze však vyloučit justiční omyl. Na pozadí toho, že člověku nelze nahradit ztracená léta žádnou formou, např. penězi, se trest smrti jeví jako absolutně nezvratný, nenapravitelný a neodčinitelný trest. Řada odpůrců trestu smrti považuje toto hledisko za nejdůležitější argument. Chybné rozsudky a omyly provázejí trestní právo jeho celými dějinami.
Skutečný počet justičních vražd není znám. Ze zkušenosti však vidíme, že dochází k chybným rozsudkům i v současnosti, čímž se obava, že by mohlo k justičním vraždám docházet i nadále, jen zvětšuje.
Dne 17. února 1947 byl v Manchesteru oběšen Walter Graham Rowland, obviněný z toho, že v noci z 19. na 20. října 1946 utloukl kladivem jemu známou prostitutku Olive Balchinovou. Rowlandova obžaloba se opírala hlavně o tři výpovědi svědků, které si odporovaly i mezi sebou navzájem. Rowland trval až do posledního momentu na své nevině a vyslovil také ve svém závěrečném slovu před soudem i ve svých dopisech na rozloučenou přání, aby byla jednoho dne jeho nevina prokázána. I přes tyto nesrovnalosti byl odsouzen k trestu smrti.
Necelý měsíc před Rowlandovou popravou dne 22. ledna 1947 podal David John Ware, který si odpykával již několik měsíců trest ve vězení, písemné doznání, že spáchal vraždu Olive Balchinové. Ani toto doznání nepřimělo příslušné orgány k jednání o Rowlandově nevině, a ten byl 17. února 1947 popraven.

5. Mezinárodní konvence týkající se zrušení trestu smrti
Široce pojatá pravidla Všeobecné deklarace lidských práv z 10. 12. 1948 se stala prvním dokumentem, který se týkal trestu smrti, aniž by ho výslovně zmiňoval. Ve Všeobecné deklaraci lidských práv se uznává právo člověka na život: v článku 3 je doslova uvedeno: „Každý člověk má právo na život, svobodu a osobní bezpečnost.“ Kromě toho článek 5 zakazuje „mučení a kruté, nelidské, ponižující zacházení nebo tresty.“ Otázka přípustnosti trestu smrti byla Všeobecnou deklarací lidských práv ponechána vědomě otevřenou.
Dne 23. března 1976 vstoupil v platnost Mezinárodní pakt o občanských a politických právech (dále jen MPOPP) vydaný OSN. Na rozdíl od článku 3 Všeobecné deklarace lidských práv se zde sice na jedné straně uznává přípustnost právně vyneseného trestu smrti jako zásah do práva na život, ale na druhé straně se má trest smrti omezovat a má se usilovat o jeho zrušení. Podle čl. 6 odst.