2 MPOPP smí být trest smrti uplatňován jen ve státech, ve kterých ještě nebyl zrušen (z čehož lze odvodit zákaz jeho opětovného zavedení) a i tam jen za „nejtěžší zločiny“ podle zákonů, „které neodporují ustanovením této úmluvy a konvenci o zabránění a trestání zločinu genocidia.“ Čl. 6 odst. 5 MPOPP předepisuje, že trest smrti nesmí být uložen mladistvým a nesmí být vykonán na těhotných ženách. Čl. 6 odst. 6 MPOPP ukládá, že nesmí být použito žádné ustanovení tohoto článku s tím, aby bylo zrušení trestu smrti oddáleno nebo znemožněno! Vcelku tedy je cílem čl. 6 MPOPP obecné zrušení trestu smrti. Ve státech, kde zatím existuje, je omezen článkem 6 a ostatními ustanoveními úmluvy.
Vývoj v Evropě probíhal podobně jako v OSN. V roce 1950 byla přijata Evropská úmluva na ochranu lidských práv a základních svobod (dále jen EULP), podobná svým obsahem MPOPP. 1. března 1985 byl vypracován 6. Dodatkový protokol k EULP. V lednu 1986 vyslovil Evropský parlament mínění, že trest smrti představuje nelidskou formu potrestání a vyzval všechny členské státy Rady Evropy, aby se připojily k 6. Dodatkovému protokolu EULP. V čl. 22 Deklarace základních práv a svobod Evropského parlamentu z 12. 4. 1989 stojí: „Trest smrti byl zrušen.“ Tato deklarace se stala Katalogem základních práv pro Evropskou unii.
Dne 16. prosince 1992 byla vyhlášena součástí ústavního pořádku ČR Listina základních práv a svobod, kde je v čl. 6 odst. 2 a odst. 3 doslova uvedeno: „Nikdo nesmí být zbaven života. Trest smrti se nepřipouští.“

6. Veřejné mínění
Často se uvádí, že veřejné mínění je údajně pro trest smrti. Pracovník Ústavu kriminologie a sociální prevence Mikuláš Tomin uvedl v denním tisku: „Myslím si, že při dnešním stavu kriminality a sílící brutality by se měly tresty spíše zvyšovat a ne snižovat. Trest smrti neměl být zrušen a o tak závažné otázce mělo být rozhodnuto prostřednictvím referenda. Věřím, že by se byla většina obyvatelstva vyslovila pro zachování trestu smrti.“ Pravděpodobně se zde jedná o typický a navíc ještě spíše umírněný názor většiny obyvatelstva na problém trestu smrti. Tomu odpovídají i dotazovací akce z let 1947, 1969 a 1990. Poslední akci prováděl Ústav pro výzkum veřejného mínění krátce před rozhodnutím parlamentu o zrušení trestu smrti. U všech prováděných dotazovacích akcí byla odpověď na otázku: „Jste pro nebo proti uplatňování trestu smrti?“ přibližně u poloviny dotázaných kladná, tedy znamenající, že jsou pro. Asi třetina byla vždy proti a zbytek připadl na nerozhodné. To svědčí o tom, že jsou postoje obyvatelstva velmi stabilní.
Při dotazován o tom, za jaké trestné činy by měl být trest smrti vyřčen se ukazuje, že 70 % dotázaných je pro trest smrti za vraždu.