Mám na mysli trest smrti za vraždu úkladnou a surovou. Tedy v těch případech, kdy se nám trest smrti může zdát spravedlivý, jenže zabít vraha nám připadá jako postavit se na jeho úroveň. Ale když potom dostane jenom doživotí nebo patnáct či osm let, a když víme, že i takovým se část trestu promíjí, cítíme, že nebylo dosaženo spravedlnosti. Zlý člověk žije a dobrý je mrtev. Je pravda, že popravou vraha se jeho oběti život nevrátí, ale jak někdo může někoho jiného donutit, aby umřel, ačkoli chtěl žít? Proč takový člověk považuje něco svého za cennější než život člověka, jehož zabil? Vždyť život má cenu života, nic menšího za něj nemůžeme nabízet. Protože my však ceníme život výš než vrah, neměli bychom ho o něj připravit. Starosti s trestem smrti pocházejí z názoru, že lidský soud může spravedlivě ocenit každou vinu. Poznali jsme dávno, že nemůže, proč tedy na tom trvat a brát na sebe vinu za omyl? Politické zrušení trestu smrti je třeba respektovat. Krok zpátky k trestu smrti již prakticky není proveditelný. Na jak dlouho to platí, to ukáže až budoucnost.

9. Použitá literatura
VACULÍK Ludvík: Život za život, Literární noviny 1/1992
BESTOVÁ Cornelie C.: Trest smrti v německo-českém porovnání, Brno 1996
FICO Robert: Smysl trestu, Bratislava 1992.