Písmena vždy stojí u sebe a to buď na prvních dvou pozicích, nebo na 3.+ 4. pozici. Znaky jsou černé na bílém podkladu vyrobeny písmem, na rozdíl od Španělska, silně připomínající styl „Arial“.
Př: RT – 40 – 87 ; 65 – AQ – 02

3) Andorra díky malému počtu obyvatel vystačí s velmi jednoduchým označováním aut pomocí 1 písmena + 3 číslic. Znaky jsou černé na bílém podkladu, celá značka je ovšem vždy doplněna o andorskou vlaječku vlevo před znaky.
Př: A 644 ; C 097

4) Gibraltar může mít označování ještě jednodušší. Písmeno „G“ je následováno 1 – 4 číslicemi.
Znaky jsou vyrobeny černě na žlutém podkladu.
Př: G 8 ; G 103; G 4465
=================================================

F) Výstroj:

Netřeba se jistě zmiňovat o klasické „trampské“ výstroji, vystihnu věci, které by měl mít stopař navíc oproti „běžnému, obyčejnému, pomalému (atd.) turistovi„

1) Mapa:
Je to nejzákladnější, co stopař musí mít. Správná stopařská mapa má takové měřítko, že ještě zobrazuje tak málo frekventované silničky na kterých se dá ještě smysluplně stopovat.
Pak by také měla zobrazovat čísla a názvy dálničních výjezdů, samozřejmostí jsou zakreslené benzínky, pokud možno i jejich velikost (rest., hotel) a vzdálenosti.

2) Cedule:
Stopařská cedule je nepostradatelný artefakt každého zkušenějšího stopaře. Podle odhozených cedulí poblíže místa pro stopování se dá často usoudit na oblíbenost tohoto místa, jeho vhodnost a destinace předcházejících stopařů. V neposlední řadě lze ceduli po někom znova použít. Cedule by měla být vyrobena z tvrdého kartonu, aby byla pohodlně vidět i za větru. Karton není problém sehnat v žádném obchodě, rádi se ho zbavují. Vhodné je též obalit karton průhlednou fólií, aby nedošlo k opotřebování cedule. Pak už zbývá jen zasouvat pod obal vhodně napsaná místa. To bývá skutečně jedno z největších ukázek taktizování při stopu. Špatný název na ceduli vás může odsoudit k mnoha hodinovému čekání, vhodně napsaná cedule dokáže dělat divy už jen tím, že ukazuje, že jste skutečně stopaři a nikdo jiný.

3) Vlajka:
Vlajka je potřeba jednak jako doplněk stopovací cedule, kdy současně s cedulí ukazujete i vlajku sousední země, kam chcete jet. Například: Ve Lyonu vám spíše zastaví Španěl kvůli vlajce Španělska, než kvůli ceduli Montpellier.
A českou vlajku je dobré mít natrvalo na stěně batohu.