Moderátoři se rádoby neformálním vyjadřováním a používáním různých frází a často i vulgarismů snaží co nejvíce přiblížit cílové skupině diváků. Pochopitelně je většinou je požadavkem oslovit skupinu co největší, v zájmu tvorby zisků daného média. V podobných pořadech potom nejsou výjimkou věty typu: „Dnešní vodpoledne bude vo různých záležitostech běžnýho života, vo kterých vás budeme informovat…“

Velké rozdíly nalezneme také v televizních zpravodajství. Úroveň tohoto typu pořadu je obecně na poměrně vysoké úrovni, ale při zhlédnutí zpráv na ČT 1 a televizní stanicí NOVA je více než zřejmé, která televize je veřejnoprávní a která ryze komerční. Zpravodajství České televize je dosti podrobné, přesvědčivé a nabízí konkrétní, jasná a výstižná fakta. Obsahuje profesionálně podané podstatné a nezkreslené zprávy z domova i ze světa. Moderátoři mají kvalitní kulturu jazykového projevu a působí příjemně a přirozeně. Jen zřídkakdy divák postřehne používání čtecího zařízení. Informace televize NOVA jsou agresivnější, zbytečně dramatické, často nezahrnují podstatné události, mnohé pouze naznačí. Jsou mnohem drastičtější, přinášejí „krvavější“ obrazový materiál než Česká televize. Tato televize útočí na zvědavost diváků tím, že se podrobně věnuje životu populárních osobností a s oblibou přináší „klípky“ z jejich soukromí. Více času věnuje soudním kauzám, autohaváriím, přírodním pohromám. V tomto typu pořadu není prostor pro osobní názory. Přesto moderátoři nevhodně vyjadřují své emoce, místo aby byli nezaujatí. Ironicky komentují odvysílanou reportáž a subjektivně ji doplňují. Lze snadno postřehnout, že si pomáhají čtecím zařízením. Jazyková úroveň je o poznání nižší než u zpravodajství ČT. Média zpracovávají velké množství informací. Permanentně na ně doléhá časová tíseň. Finanční situace bývá leckde kritická, s čímž souvisí nízký počet kvalitních zaměstnanců redigujících příspěvky před publikováním samotným. Tyto skutečnosti vedou k dalšímu problému, kterým je alarmující počet hrubek, překlepů nebo přeřeknutí. Znakem neprofesionality je fenomén faktických chyb a omylů (v lepším případě neúmyslného zkreslování informací). Součástí jisté úrovně jazykového projevu je: „nejenom schopnost účinného formulování vlastních myšlenek, ale také poctivá snaha pracovat se zdroji informací, umění dobře číst a dobře poslouchat. Zvláště při čtení některých polemik, kritik a recenzí totiž nezřídka míváme dojem, že autor textu je příliš v zajetí svých nápadů a argumentů a že postrádá ochotu porozumět odlišným názorům svého partnera či protivníka.